Další muž na zabití aneb Velké kamenování Alaina Delona
Celý svůj dospělý život je miláčkem davů a hvězdou světového formátu. Jenže na stará kolena se dozvěděl, že je hlavně „rasista, homofob a misogyn“. Francouzský herec Alain Delon (83) převzal v neděli večer na filmovém festivalu v Cannes čestnou Zlatou palmu za své herecké mistrovství. A nic na tom nezměnila petice, jež vzešla z iniciativy americké organizace Woman and Hollywood a udělila Delonovi výše zmíněné nálepky.
On-line petici organizace Woman and Hollywood podepsalo asi 20 tisíc lidí, kteří se ztotožnili s názorem, že vyznamenáním herecké legendy festival „oceňuje odpudivé hodnoty“. Výraz „odpudivý“ je přitom v dokonalém rozporu s tím, co Delon celou svou kariéru reprezentoval, totiž krásu, přitažlivost a talent.
„Nedáváme mu Nobelovu cenu za mír,“ vypořádal se s peticí už v úvodu festivalu ředitel přehlídky Thierry Frémaux. Co přesně signatářům na Delonovi vadilo? Že není nadšený z adopcí dětí homosexuálními páry, sympatizuje s krajní pravicí, chtěl by zastavit migraci do Francie a přiznal se, že několikrát uštědřil ženě facku. Vskutku odpudivé.
Slavný herec se projevil tak jako zástupy jiných mužů. Prostě dal nahlas najevo svůj názor, s nímž samozřejmě můžeme nesouhlasit či polemizovat, můžeme ho i odsoudit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Je totiž výsadou demokracie moci říkat to, co si myslíme. Jakkoli to může být kontroverzní. Jasně, jsou tu ty facky, ty se vysvětlují opravdu těžko. Nicméně herec je nijak nepopírá a přihazuje argument, že sám jich od žen koupil mnohem víc, než jich rozdal. S trochou nadsázky by se dalo říci, že jeho vztahy byly poněkud vášnivější, což by ovšem optikou #MeToo rozhodně neprošlo.
Za všech okolností se chovat správně
Absurdita celé kauzy spočívá v tom, že lidské přehmaty či rozporuplné názory by měly degradovat něčí nezpochybnitelný talent a celoživotní práci. Zejména v případě umělců je to zapeklitá věc, bývají pod vlivem emocí a tvůrčích tlaků, leckdy se chovají kontroverzně. Začneme snad zpětně upírat kvalitu Picassovým obrazům, protože jejich autor se k leckteré ze svých partnerek opravdu nechoval ukázkově? A pak tu jsou zástupy skvělých umělců, kteří sympatizovali se zločineckými politickými systémy.
Ano, byl by to krásný svět, kdybychom všichni dokázali za všech okolností dělat jen ty správné věci a nedopouštěli se přehmatů a špatných úsudků. Ale dokud se člověk neproviní proti zákonu a není odsouzen, měl by mít právo na bezúhonnost. Můžeme si o něm myslet, že je hulvát nebo hlupák, ale nijak to nesouvisí s tím, jaký podává umělecký výkon.
Causu Kamenování Alaina Delona si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 23. května.
