Leopold Lojka: Řidič následníka trůnu v Sarajevu změnil osud světa, ale nedokázal změnit osud svůj
Málo lidských osudů poznamenal řetězec náhod tak, jako život Leopolda Lojky do jeho odbočení vpravo ze sarajevského nábřeží Appel do ulice Františka Josefa I. Chvíle, kdy tak v 10:57 dne 28. června 1914 učinil, rozhodla o jeho nesmrtelnosti v dějinách i smrti více než deseti milionů lidí na celém světě. Omylem je však tvrzení, že odbočení před hlaveň Gavrilo Principa bylo Lojkovou chybou. I tentokrát přivedla Lojku a s ním i arcivévodu Ferdinanda d´Este a vévodkyni Žofií Chotkovou, náhoda. Kdo vlastně byl Leopold Lojka a kudy vedla jeho cesta z rodné Telče na místo, kde se změnily dějiny 20. století?
Farář František Kozák učinil pod číslem 40 na 427. stránce matriky křest novorozence Leopolda, narozeného 17. září 1886 v Telči z lože manželského kočímu Vácslavu Lojkovi a jeho ženě Marii. Na dalších patnáct let to byla nejvýznamnější událost v životě chlapce, jehož umění zacházet s koňmi přivede do učení řeznického řemesla a obojí v letech 1907 až 1909 ovlivní po narukování i zařazení k 6. dragounskému pluku.
Zde poprvé si Lojku nachází Prozřetelnost a od té chvíle jej osudové náhody postrkují až k osudové katarzi v Sarajevu. Nováček Lojka se na manévrech roku 1908 vyznamená nevídanou odvahou a schopností improvizovat. Ohromí generální štáb, který s úžasem sleduje z tribuny Lojku, jež uklidní stočlenné (!) stádo splašených koní bez ohledu na to, že je přitom zraněn. Jeho statečnost je odměněna a v letech 1910 až 1914 působí jako osobní řidič hraběte Františka Alfréda Marii Harracha. Ale stejně hlubokou proměnou, jakou prošel v posledních sedmi letech Lojkův život, prošel i svět kolem něj.
V červnu 1914 odjíždí arcivévoda Ferdinand d´Este s chotí Žofií do Sarajeva, kde místní nacionalisté, podporováni Srby, odmítají přijmout připojení Bosny—Hercegoviny z roku 1908 k mocnářství. Cílem cesty je inspekce vojenských manévrů, konaných provokativně blízko srbských hranic. Začíná horké léto.
Náhoda
Ferdinand d´Este se na úlohu budoucího císaře připravuje zodpovědně. Má v úmyslu přeměnit říši na federaci, ale problém jsou nacionální zájmy některých národů říše. Problémy vyvolávají Srbové, toužící po znovuzrození Velkého Srbska ze 14. století a vyvolávají konflikty se sousedy. Když Rakousko-Uhersko změní statut Bosny a Hercegoviny začleněním do říše, situace se vyhrotí, Srbsko mobilizuje a 1912 a 1913 obsazuje Makedonii a Kosovo. Schyluje se k válce a Německo má dojem, že je na ni připraveno.
Záminkou k válce by mohly být bosenské manévry a následník je od cesty zrazován. Srbské provokace mají vrcholit 28. června, ale přes všechna varování arcivévoda Ferdinand d´Este do Sarajeva odjíždí. S hrabětem Harrachem se v červnu 1914 zúčastní manévrů i Lojka a jako řidič je dán k dispozici i následníkovi.
Hrabě si jako velký fanoušek motorismu nadělil na Vánoce 1910 dárek v podobě luxusního sportovního kabrioletu Gräf & Stift Double Phaeton a Lojkovi se dostane v Sarajevu cti vůz řídit. Ale i to je, jako vše v Lojkově životě, náhoda. Školeným osobním řidičem arcivévody je totiž jiný Čech, Tomáš Dvouletý, ale od následníka dostal volno na termín své svatby 28. června 1914. Inu, proč ne, že? Jsou to jenom manévry.
Nepovedený atentát
Brzy ráno 28. června1914 přijíždí František Ferdinand d´Este a jeho choť Žofie, z lázní Ilidža vlakem do Sarajeva. Na nádraží je čeká guvernér Oskar Potiorek, původní terč atentátu a už nasedání do vozů provázejí zmatky. Do sportovního vozu se staženou střechou nastoupí s Františkem Ferdinandem a Žofií Chotkovou plukovník Potiorek a hrabě Franz von Harrach.
Po inspekci vojenských kasáren v 10:00 hodin se kolona aut vydává předem ohlášenou trasou po třídě Appel k radnici. Začíná tragická fraška řetězce neuvěřitelných náhod. Mehmeda Mehmedbašiće, prvního z atentátníků, míjí Lojkův vůz u Mostar Café bez povšimnutí. Ten si snad na poslední chvíli vše rozmyslel a ani nezaútočil! Stejně se zachová i Vaso Čubrilović, stojící s bombou a pistolí hned vedle!
Karneval amatérismu pokračuje! O několik desítek metrů dál stojí Nedeljko Čabrinović, ozbrojený bombou. Je 10:10. Automobil řízený Lojkou se přiblížil k Čabrinovićovi, jež hází bombu, ale netrefí se! Ta se vzadu odrazí od stažené střechy auta, padá na silnici a vybuchne až pod dalším vozem. Na ulici se vytvoří půl metru hluboký kráter a kolem něj se svíjí v krvi dvacet zraněných, mezi nimi i guvernér Potiorek a plukovník Merizzi.
Čabrinović polyká ampulku s kyanidem a vrhá se do řeky Miljacka. Fraška nekončí! Místo hrdinské smrti atentátník jen zvrací a ani jeho pokus o utonutí nevyšel. V řece je v této době 18 cm vody! Je chycen diváky a předán policii. Lojka neváhá a vyráží vysokou rychlostí k radnici. Zbývající atentátníci, Cvjetko Popović, Gavrilo Princip a Trifun Grabež se na projíždějící vozy již zaútočit neodvážili.
Zpět stejnou cestou!
Zatímco arcivévoda na radnici striktně odmítl projev primátora Čurčiče, Lojka s úlevou očekává ve voze před radnicí další pokyny. Arcivévodova suita není schopna se dohodnout, jak zajistit jeho bezpečnost. Návrh na přesun armádních jednotek, aby lemovaly trasu dalšího průjezdu je odmítnut. Důvod? Vojáci jsou na manévrech a nemají slavnostní uniformy! No, jak myslíte, Habsburci!
Ferdinand d´Este ruší slavnostní oběd v hotelu Evropa. Rozhodl se místo oběda navštívit zraněného plukovníka Merizziho. I vévodkyně Žofie ruší oficiální program, aby mohla doprovázet manžela. Změnu programu i trasy ale nikdo neoznámí řidičům kolony. Je 10:45. Arcivévoda Ferdinand s chotí Žofií nastupují do téhož automobilu a stejnou trasou, jíž přijeli, míří do nemocnice! Je to pohrdání nebezpečím i diletantismus. „Vor an, Lojka!“, zavelí následník českému řidiči a ten vyrazí vpřed. Osudovým náhodám toho dne ale ještě není konec.
Druhý pokus
Když Gavrilo Princip zjistil, že atentát selhal, trochu se mu ulevilo. Je po všem a další už není jeho věc. Zevluje mezi lidmi, komentujícími událost a s poklesem napětí ucítí, že mu vyhládlo. Opouští post u Latinského mostu, přejde na protější roh do Schiller's Delicatessen, kde si koupí něco k snědku. Zaplatí a vychází ven. Je 10:55! „Kam jedou, Lojka! Po nábřeží, do nemocnice!“, volá v té chvíli arcivévoda na Lojku, který odbočil podle původního plánu Appel do ulice Františka Josefa I., směrem k hotelu Evropa.
Lojka zabrzdí u vchodu do Schiller´s Delicatessen a nervózně se snaží zařadit zpátečku. Tím udělal z arcivévody a jeho choti ideální terč. Atentátník a jeho oběti si několik vteřin hledí do očí ze vzdálenosti dvou metrů. Princip udělá dva kroky vpřed, vytáhne browning a vypálí. První rána zasáhne arcivévodu do krční tepny, druhá prostřelí těhotné vévodkyni břicho.
Vypuká totální chaos a panika. Dav se vrhá na atentátníka a policie jej snadno zatýká. Ferdinanda i Žofii, oba při vědomí, Lojka odváží k lékařskému ošetření do guvernérova sídla. Na stupátku s nimi jede i hrabě von Harrach. Díky jemu svět zná i poslední slova arcivévody: „Žofinko, Žofinko, neumírej! Zůstaň na živu pro naše děti!“, na něž arcivévodkyně stačí hlesnout: „Nic mi není!“
Následník umírá ještě před příjezdem do rezidence, jeho choť o několik minut později. Dva dny poté žádá Rakousko-Uhersko po Srbském království zahájení vyšetřování. Srbsko je odhodláno podmínky splnit, nejsou likvidační, ale zasáhne Rusko. Pod hrozbou konce podpory Srbům přijetí rakouského ultimáta zatrhne. Když přijde ze Srbska odpověď: “Záležitost se netýká Srbské vlády.“, rozhodne se rakouská generalita k definitivnímu řešení srbské otázky. Dne 28. července 1914 se na nárožích u plakátů začínají shromažďovat lidé, ti majetnější čtou v kavárnách titulky svých oblíbených deníků. Text plakátů i tituly deníků začínají slovy: Mým národům!
Smrt Leopolda Lojky
Po atentátu měl údajně ještě Lojka úkol poslat dopisy o smrti následníka trůnu císaři Františku Josefovi I. a dětem následníka. Během procesu s atentátníky vystupoval jako svědek a usvědčil Gavrila Principa. Jemu i ostatním atentátníkům je 28. října 1914 předložen účet. Tak to máme…3 popravy oběšením, 2 doživotí, 152 let káznice a 9 osvobozených.
Gavrilo Princip nemůže vzhledem k mladistvému věku dostat trest smrti, ale ani tak své oběti dlouho nepřežije. Dne 28. dubna 1918 umírá v Terezínské pevnosti na tuberkulózu - ještě před koncem války, kterou svým činem odstartoval.
Leopold Lojka byl odměněn 400 000 korunami, které použil na koupi hospody. Ale nebyl v podnikání úspěšný a krachuje. V roce 1916 se žení s Annou Lhotskou, s níž má dva chlapce, Františka a Alfréda. František brzy umírá a Alfréd je po rozvodu svěřen do péče matky. I nadále je život Leopolda Lojky sérií osudových náhod a zvratů až do hořkého a smutného konce. Ostatně co jiného je přežití války, ne-li řetězec náhod?
Po ní, v roce 1918, tak jako v Sarajevu 1914, Lojkův život odbočí do špatné uličky. V novém světě republiky jsou šlechtické známosti k ničemu. Přichází krach hospody, smrt syna, rozvod, propuštění ze služeb hraběte Harracha a jediné, co Lojkovi zbývá, je alkohol. Umírá opuštěný v pouhých 39 letech v roce 1926.
