Fenomén jménem Terminátor: Třicet pět let boje mezi robotem a člověkem

Píše se rok 2029. Stroje se vzbouřily proti lidem. Je to vyhlazovací válka. Zbytky živých ale nečekaně inspiruje bojovná duše jistého Johna Connora. Roboti zakolísají a začnou prohrávat. Rozhodnou se pro radikální řešení: poslat zabijáckého kyborga zpátky do minulosti, aby pootočil kormidlem osudu na tu správnou stranu. V Los Angeles roku 1984 se tak z modrých blesků vynoří nahý robot v kůži Arnolda Schwarzeneggera. Má jediný cíl: zneškodnit Sarah Connorovou (Linda Hamiltonová), matku dosud nenarozeného Johna. Ve městě frčí syntezátory, walkmany a vesmírně stříbrné kecky Nike Vandal. Sarah je obyčejnou holkou, obsluhuje v hospodě, žije s kamarádkou a s leguánem. Netuší, že rodák od Štýrského Hradce už pro ni leští kulku. Kdo je ale ta další figura, která přistála z budoucnosti? Kyle Reese (Michael Biehn) taky sleduje Sarah ostřížím zrakem. Zprvu nepřátelsky. Po půl hodině ovšem vyjde najevo, že ho John Connor poslal, aby Sarah ochránil. Při sledování Terminátora se dneska tu a tam neubráním úsměvu nad miniaturami robotů. Ale jinak? Pětatřicet let a ten film vůbec nezestárl!

Vlastně milostný příběh

Debutující James Cameron si totiž v mnoha ohledech počíná novátorsky, odvážně, bez respektu. Děj je přehledný, ale přitom vrstevnatý: Terminátor jde po Sarah, již zachraňuje Kyle. O něm to ale zprvu netušíme. Filmem proniká rozporuplný vztah člověka k technice, jež mu na jednu stranu ulevuje, ale na druhou jej může zničit. Vztah pistolníka a dámy v nesnázích pak obohacují vzpomínky na nenarozeného syna.

„V jádru je to love story,“ osvětluje režisér v dobovém magazínu Starlog: „Nazval bych to romantickou noční můrou.“ Ve scénáři se mu podařilo vymodelovat hrdiny uvěřitelně, s citem pro detail každodenního života. „Snídají vločky, postěžují si, jak jsou špatně placení, a pak se jim přihodí něco neuvěřitelného. Budoucnost na ně udeří jako pytel cementu.“ Terminátor uhrane modrým, ocelovým obrazem nočního velkoměsta a těžkým syntezátorovým soundtrackem Brada Fiedela stejně jako speciálními efekty, mezi nimiž vynikala kostra robotického vraha. Tu samotnou pak objevujeme až v průběhu filmu – scéna, kdy si Terminátor musí vyříznout poraněnou oční zornici, za kterou se skrývá výhrůžně rudá dioda, je podobně slavná jako jen o pár let starší krvavá večeře ve Vetřelci. Oproti němu je Terminátor rychlejší, oproti Blade Runnerovi (1982) je zase pochopitelnější, údernější. A oproti Tronovi (1982) má jednoduše výmluvnější triky.

Zatímco na plátně zuřil boj na život a na smrt, na kontrolní projekci studia Orion vrzaly židle. Zejména pod netrpělivými a nejspíš taky nechápavými manažery. „Je to přesně takové, jak jsem se bál,“ poznamenal šéf Arthur Krim podle vzpomínek tvůrců pro Enter­tainment Weekly. Krim tvrdil, že je Terminátor podbízivý úplně stejně jako snímky mistra béčkové akce Rogera Cormana. Prvotina Jamese Camerona alespoň nestála balík: zatímco takoví Krotitelé duchů se točili za 30 miliónů dolarů, účet za Terminátora nepřesáhl sedm miliónů. Kromě toho měli v Orionu v záloze ještě Formanova Amadea, u něhož se oscarový úspěch zdál být jistotou – a na jaře 1985 se taky potvrdil. Terminátora tak před premiérou na konci října 1984 ­stihl pouhý nezájem – film se raději nepromítal kritikům, tím pádem taky opadl zájem o rozhovorové turné. Herci mohli zůstat doma.

Američané si ale filmu překvapivě všimli. Utratili za něj téměř čtyřicet miliónů dolarů, celo­světově pak tržby Terminátora dosáhly skoro osmdesáti miliónů. Podceňovaná přestřelka mezi robotem a člověkem pak položila základ k úspěšné sérii, jež v pěti dílech vydělala téměř dvě miliardy dolarů. Šestý díl, Temný osud, přichází do kin právě teď a očekávání jsou poměrně vysoká: na plátně se po letech setkává Linda Hamiltonová s Arnoldem Schwarzeneggerem, James Cameron si vzal na starost produkci. Bez nadsázky jde o trojici, která pomohla změnit nejen chápání žánru sci-fi, ale nastavila nový standard filmové zábavy.

Režisér platil ze svého