Reportáž z tyrolské metropole: historické monumenty, přírodní krásy, skvělé jídlo a vánoční trhy
Představte si, že jste v moc hezkém starém městě, kde jsou lidé vlídní a krmě delikátní (a nepříliš drahá). Kolem kamenných kostelů se klene věnec zasněžených hor, z nebes bijí zvony a do Kaiserschmarrnu a vánočního punče vám padají pěkně tučné sněhové vločky, možná spíš vločice. Už ani nemusí hrát Tichá noc, abyste si byli jisti, že jste v předvánočním ráji. Ten ráj nese jméno Innsbruck.
Cesta do tyrolské metropole, tedy do centra druhé turisticky nejpopulárnější spolkové země Rakouska mezi námi Čechy (po Salcbursku), trvá autem z Prahy necelých šest hodin, když to vezmete kolem Řezna a Mnichova a máte-li kliku. A je to vesměs pěkná cesta romantickou krajinou, místy podél vlahých bavorských luk, v nichž se brodí rozličné volavky, ba dokonce čejky chocholaté, a nad opravenými barokními kostelíky uprostřed ničeho krouží luňáci. A potom jedna Alpa vedle druhé, jak říkají děti, na vrcholcích sníh. Vánoční atmosféra začíná už v podmáčených hájcích kolem dálnice – na listnáčích visí v korunách holých listnáčů svěže zelené koule jmelí.
Zasněžený hobitín
Innsbruck je město velice staré, a přitom velice mladé. Založili jej roku 1234 a osídlení tu bylo už dva tisíce let předtím, ovšem populaci úžasně zmlazuje na 28 000 studentů Innsbrucké univerzity a dalších šest tisíc mladých lidí navštěvujících zbylé dvě místní univerzity a hned osm vysokých škol. Innsbruck je lidnatý, spokojeně tu žije 130 000 obyvatel, ale při pohledu z gotické Radniční věže, kterou ve třicetimetrové výšce zdobí vyhlídkový prstenec, působí jako hobití městečko sevřené mezi dvouapůltisícovky se zasněženými vrcholky. Je to skutečně město protikladů: poklidné, tiché a uměřené, ovšem akvamarínová řeka Inn, jež protéká jeho středem, je nejen po jarním tání tak divoká, že se v ní prostě nelze koupat.
Teď sníh netaje, naopak se snáší na hladinu vířivky na střeše hotelu Grauer Bär, kde věru není špatný nápad se ubytovat. Je to nedávno zrekonstruovaná čtyřhvězda s parádním wellnessem v nejvyšším, pátém patře: prostornou finskou saunu doplňuje pára, menší, ale o to hezčí bazén, a především teplá vířivka strategicky umístěná na střeše pod širým nebem, tudíž s výhledem na dvě věže barokní katedrály svatého Jakuba, které jako by byly na dosah.
Pohodlí prostorných pokojů a skutečně kvalitní snídaně, pokud tedy máte v lásce sekt a uzeného lososa s melounem i ve všední den, si prý v hotelu Grauer Bär užívají ze třetiny Rakušané, ze třetiny občané dalších německy mluvících zemí a třetina je Mischung. Čechy v Šedivém medvědovi téměř nepotkáte.
Christkindlmarkt, kam se podíváš
Místní adventní trhy mají fantastickou atmosféru. Sice nepatří k těm nejznámějším a pro Instagram nejfotografovanějším, ale kdo by se chtěl tísnit s mnohatisícovými davy na trzích manchesterských, edinburských nebo štrasburských? V Innsbrucku letos najdete šest trhů, z nichž minimálně dva hlavní dýchají toutéž atmosférou jako vyhlášené trhy vídeňské nebo drážďanský Striezelmarkt, jen je to tu jaksi poklidnější. Nějakých sedmdesát vkusných, tradičních dřevěných stánků najdete hned v srdci středověkého centra přímo pod legendární Goldenes Dachl čili Zlatou stříškou, pozdně gotickým arkýřem císaře Maxmiliána I. z let 1497–1500, z jehož balkonku panovník s novomanželkou Biankou Marií Sforzou sledoval dění na náměstí. Tenhle trh, mekka dobrého jídla, kvalitního šnapsu a řemeslných výrobků ze dřeva, vlny, vosku i keramiky, letos slaví padesáté výročí. Dopřejte si tu svařené bílé víno nebo borovicí limbou vonící punč ze zálohovaných hrnečků, které poslouží i jako suvenýry. U stánku přímo pod Zlatou stříškou zakousněte bosnu, což je bratwurst v housce se zelím nebo cibulkou, případně velmi chutnou variaci na pastrami (v bagetce).
Pak projděte dlážděnými uličkami k trhu na břehu Innu, poblíž městské tržnice, z jejíchž barevných zeleninových výpěstků vám budou přecházet oči. Tady vás kromě stánků s kořalkami, medy, sýry a nezbytným Schinkenspeckem čeká ještě tradiční kolotoč-karusel. Pak to vezměte zpátky na Nové Město, na Maria-Theresien-Strasse, asi půlkilometrový nákupní bulvár, kde vás čekají stánky mimo jiné s Kaiserschmarrnem čili císařským trhancem. Populární pokrájenou palačinku vám pokapou švestkovou marmeládou, ale i tradiční jablečné pyré přijde vhod. Pokud se sem dostanete o některém z předvánočních víkendů, můžete si být jisti, že v podvečer uvidíte divadlo nebo uslyšíte koledy; není ani třeba sledovat program trhů na internetu.
Vzhůru na Tafelspitz!
Až půjdete zpět do hotelu nebo na večeři do některé z místních restaurací – milovníkům tradiční rakouské kuchyně doporučujeme zajít k Bílému koni, tedy Weisses Rössl, na Kiebachgasse na hovězí vývar a telecí vídeňský řízek, případně na místní specialitu Gröstl (směs cibulky, vařeného hovězího a plátků brambor pod volským okem) –, hleďte vzhůru. Na fasádách vánočně nazdobených domů vás čekají pohádkové skulptury od princezen a draků po Kocoura v botách. A toužíte-li po ještě větší opulenci a zdobnosti, projděte si večerní park Hofgarten u univerzity. Najdete v něm jeden ze čtyř rakouských světýlkových parků Lumagica, jehož barevně osvětlené, leckdy i ozvučené obří sochy dinosaurů a dalších zvířat nadchnou nejen děti.
Vzhledem k ceně vstupného nejen na tuhle atrakci zvažte zakoupení některé z Innsbruck Card. Ta třídenní za 73 eur vám umožní volný vstup skoro na vše, co si zamanete, tedy přes dvacet různých zastávek od Alpské ZOO přes všemožná muzea a pamětihodnosti po mimořádně zajímavou prohlídku více než čtyřsetletého rodinného zvonařství Grassmayr, díky němuž Čechům zvoní z rozhledny Kleť zvon Václav a mnohé další.
Prkna, která znamenají slet
Většina z nás na lyžích neskáče, ale díky druhdy populárnímu letu na lyžích, pánům Raškovi, Plocovi a Sakalovi nebo lednovému Turné čtyř můstků nejspíš znáte olympijský skokanský můstek Bergisel. Autem je impozantní stavba slavné architektky Zahy Hadid z centra města dobře dostupná. Podstatně hůř dostupné se vám bude zdát to legrační prkýnko, z nějž se skokani na lyžích spouštějí střemhlav dolů. Já to během prohlídky přes své závratě samozřejmě musela zkusit. Náš průvodce, někdejší špičkový skokan a dnešní trenér Martin Nagiller, mě zajistil obskurním postrojem a po pár desítkách vteřin už jsem seděla na prkně, které znamená slet. Pár nekonečných vteřin dřepíte 250 metrů nad městem ve větru a sněhu, přímo pod vámi děsivý padák a na konci můstku zcela logicky… hřbitov! Nejlepší lék na závratě, přísahám. Když se pak ještě o pár pater výš rozhlížíte z kruhové prosklené terasy na Innsbruck a okolní pohoří, ještě ve vás dotepává divoká krev z adrenalinového zážitku. Když si člověk představí, že děti začínají skákat už ve věku sedmi až devíti let a na Bergisel lezou v nějakých patnácti… Můj vrstevník Martin Nagiller začal v šestnácti, a právě to a jeho nadprůměrná výška mu zabránily v dosažení vyšších příček v žebříčku.
O něco poklidnější kratochvílí může být pro mnohé výlet na Nordkette, horu přímo ve městě, kterou s Innsbruckem spojuje lanová dráha Hungerburgbahn, vzdáleně podobná té petřínské. Když si tedy odmyslíme zastřešení stanic lanovky z dílny „královny křivek“ Zahy Hadid, který svými bělostnými „rejnoky“ propojila aplský venkov s městem dole. Pokud vás nechytne vánice, můžete z jednotlivých stanice vyrazit na procházky do alpské ZOO, kterou milují hlavně děti, do přírodní rezervace Karwendel nebo na horu Hafelekar do výšky 2334 metrů nad mořem. Ta panoramata!
Sklíčka dotykov
Nepamětníci mi prominou, že uvádím tento oddíl slovy refrénu Modusovy popové písně z roku 1984, ale nemůžu si pomoct: song Ty, ja a môj brat mi zněl v hlavě po celou dvouhodinovou návštěvu magického světa Swarovski Kristallwelten. Majitele Innsbruck Card k němu přiveze shuttle bus, my ostatní pojedeme do obce Wattens, kde vyhlášený výrobce křišťálového skla sídlí a má své opulentní muzeum, asi dvacet minut autem. Zopakujme si malou násobilku: Daniel Swarovski, zakladatel dnešní společnosti s 25 tisíci zaměstnanců ve čtyřiceti zemích světa, se narodil roku 1862 v Jiřetíně pod Bukovou, poblíž Jablonce nad Nisou. Ve Vídni se šikovný vyučený pasíř zdokonaloval v řemesle u výrobců bižuterie a po setkání s Františkem Křižíkem se začal zabývat vývojem brusičského stroje, poháněného elektrickou energií. Ten si nechal patentovat v roce 1982 a přesídlil právě do tyrolského Wattens, kde na Innu vybudoval vlastní vodní elektrárnu a založil podnik na výrobu šperků a bižuterie. Dál už to znáte.
A pokud neznáte, v křišťálovém paláci Kristallwelten se to nedozvíte. Obrovskou expozici vytvořil multimediální umělec Andrée Heller k oslavě stého výročí založení značky v roce 1995 a proudí sem davy turistů. Zejména Číňané před pandemií v místním rozlehlém obchodě skupovali na kila blýskavé sošky i sochy zvířat z čínského zvěrokruhu, křišťály zdobená pouzdra na mobilní telefony, hodinky s kamínky a precizně vypracované šperky. Dnes před monumentální hlavou obra ve svahu porostlém zelení, z jehož úst prýští vodopád, stojí v rozlehlých zahradách obklopujících muzeum lidé úplně odevšad, slyšíte němčinu, arabštinu i americkou angličtinu. Vejdete do obrovského kvádru muzea a v několika podlažích tu za zvuků pečlivě vybrané hudby uvidíte ikonické kousky oděvů, obuvi a doplňků s křišťály od Swarovského, které nosily hvězdy od Marilyn Monroe po Ditu von Teese a samozřejmě i muži – blýskavé holínky Hunter Eltona Johna byste možná taky rádi nazuli. Přesněji nazuly. Svou výstavu s názvem 55 milionů křišťálů tu má Brian Eno, nejvíc mě však z osmnácti různých expozic oslovil Crystal Dome, kde se díky hře světel v zrcadlové kopuli postupně zjevují barevnými kameny vykládané koruny a tiáry. V každém dalším pokoji se skrývá třpytná krása ve všemožných stylech a provedeních.
Jakmile vás sklíčka omrzí, vyjděte do zelených/zasněžených zahrad a projeďte se na kolotoči (ano, je i pro dospělé), zabluďde v labyrintu ve tvaru natažené dlaně, provětrejte mrňata na hřišti nebo se s nimi běžte proskočit do místní verze hopsária. Pětipatrová věž nabízí spoustu prolézaček, klouzaček a trampolín a děti se tu příjemně unaví, než nasednou do auta mířícího do České republiky. Anebo spíš zpátky do Innsbrucku. Ještě jste se tu přece neprojeli na běžkách a neprošli na sněžnicích (pokud zůstáváte na tři a více nocí, poptejte se ve svém hotelu po „welcome card“, s níž máte tyhle organizované sportovní výlety s dopravou zdarma a čekají na vás spousty slev). A neprošli jste si císařský palác Hofburg ani svatojakubský dóm, neprozkoumali místní vítězný oblouk s impozantními mramorovými reliéfy a nepodnikli shopping v obchoďáku na Maria-Theresien-Strasse…
Innsbruck je zcela jistě městem, kam se budete vracet nejen kvůli předvánoční atmosféře.
