Lyžovačka jako fík: Skiareál Lipno je ideální pro rodiny s dětmi i pro sportovce, kteří mají rádi komfort
Proč s dětmi dáváme přednost lipenskému skiareálu před tuzemskými i rakouskými lyžařskými letovisky zvučných jmen? Protože NA LIPNĚ JE POHODA. Všechno tu najdete pěkně přehledně na jednom místě. Hned vedle našeho hotelu Element je největší tuzemská horská provozovna Intersportu, kde vám bleskurychlí profíci půjčí, případně prodají vybavení, načež zaběhnete naproti do Stodoly na skvělou snídani, případně ob vchod do vyhlášené cukrárny Povidloň na výtečné kafe – a pořád jste na dohled od vleku. V den, kdy média nešetřila titulky jako „Není kde parkovat. Lyžaři zaplavují hory, příjezd do Bedřichova byl uzavřen“ a na sociálních sítích sjezdaři reptali, že se po dvaceti minutách dostali do poloviny fronty u vleku, na Lipně najíždíme po sjezdu přímo k turniketům.
Dobrodružství na dráze
Problém nastal, ještě než vlak vyjel v půl deváté ráno z Děčína. Čekání našeho rychlíku na EC, které neustále zvyšovalo zpoždění, nám znemožnilo přeskočit na Jižní expres v Praze. Museli jsme se smířit s jedním přestupem navíc – aspoň teď víme, že jak kebab proti českobudějovickému nádraží, tak blízká indická restaurace nabídnou solidní a rychlý oběd – a faktem, že dorazíme o dvě hodiny později. To jsme ještě netušili, že dcera zapomene při přesedání v Rybníce batůžek ve vlaku mířícím za hranice. Drama jak v thrilleru: spěšňák se rozjíždí na jednu stranu, osobák brzy na druhou, v něm sedí syn a čeká, až s ultrarychlou výpravčí dořešíme ztrátu. „Mají ho,“ oznamuje nám s úsměvem od telefonního sluchátka a nabízí, že nám ho průvodčí našeho osobáku na Lipno hodí za dvě hodinky na nádraží, kam se vrátíme, až se v klidu ubytujeme a půjčíme si lyže. Jenže jak se tam dostaneme? Čísla lipenských taxislužeb anoncovaných na webu jsou mrtvá, taxislužby z městeček poblíž chtějí za přistavení vozu až čtyři sta korun. „Taxíka se tu nedočkáte, ale od nádraží vás po Lipně rozveze skibus Lišák zdarma a jeho příjezdy a odjezdy navazují na ty naše,“ oznamuje nám výpravčí. Zamačkávám slzu v oku: svět je dobrý.
A to ještě nevím, jak moc dobrý: milý řidič skibusu (obec Lipno jej v zimě zajišťuje zdarma, v létě ovšem lidé od vlaku chodí pěšky), kam se těsně před čtvrtou odpolední se zbylými zavazadly, tedy s batohem a kufrem, nasoukáme, nám nabízí, že nás na nádraží pro batoh hodí o něco dříve, počká na nás a odveze nás k hotelu, abychom nepřišli ani o minutu lyžovačky. „Přijeli jste v pravý čas, jsou tu zatím nejlepší podmínky v roce,“ říká. „Lidi takhle v lednu nemívají peníze ani dovolenou, budete mít celý svah pro sebe.“
Krajina posedlá tmou
Pan řidič měl pravdu. Mínus sedm stupňů, dobré sněhové podmínky (55–110 cm), lyžování na deseti kilometrech sjezdovek a spousta zábavy kolem – o tomto víkendu si například lyžaři mohli zdarma vyzkoušet jízdu na lyžích Rossignol a Dynastar. Když jsme v pátek 19. ledna v šest večer dosedli na lanovce Lipno Express, bylo nám sice jasné, že po tříhodinové lyžovačce budeme mít rampouchy u pusy, ale po desetiměsíční lyžařské abstinenci jsme si prostě nemohli pomoct. V setmělých lesích na vršku Kramolína před námi září osvětlený věnec Stezky korunami stromů, bezmála sedmisetmetrového dřevěného chodníku vedoucího ve výšce 24 metrů. Tentokrát si vyvýšenou vycházku výjimečně odpustíme; přijeli jsme jen na tři dny a hodláme lyžovat, co to půjde. Mimochodem, třídenní dospělácký skipass v lipenském skiareálu stojí 2560 korun a dětský 1830, ale pokud ho kupujete jako rodič dítěte, máte jej za 50 % ceny, tedy za 915 korun. A pojďme společně zazávidět důchodcům: senioři 70+ tu lyžují po celou sezónu se skipasem za symbolickou tisícovku! „Start sezóny byl perfektní, nejlepší od roku 2010,“ pochvaluje si Jiří Gruntorád, tiskový mluvčí Rodinného areálu Lipno. „Sezóna se zatím vyvíjí i přes menší výkyvy počasí velmi dobře. Jsme rádi, že se k nám stále více návštěvníků vrací; že dokážou ocenit blízkost, služby, nádhernou přírodu a naši novou cenovou politiku.“
Na rozjezdy pro hvězdy je Jezerní sjezdovka, 1400 metrů dlouhá „modrá“, zcela ideální. Před hodinkou jsme nafasovali v půjčovně Intersportu, jen pár desítek metrů od nástupu na lanovku, parádní lyže a teď už si jen vychutnáváme jízdu. Tahle povlovná sjezdovka je určená hlavně začátečníkům a dětem, pro které je Lipno vůbec nejpřátelštějším lyžařským areálem v republice. Během bílého dne, od 8.30 do „zavíracích“ 16.00, širokou Jezerní brázdí hlavně instruktoři lipenské lyžařské školy v červených overalech a jejich malí svěřenci, typicky ve věku od tří do osmi let, v reflexních vestičkách. I moji dva školou povinní potomci mají z Lipna pár historických snímků s místním maskotem, chlupatým lišákem Foxem, který se často vmísí mezi nejmenší lyžníky u pohyblivého koberce výukového hřiště Foxpark a povzbuzuje je. Dnes už oba junioři lyžují výborně a sami, ale pořád jsou to děti; i proto na Lipně oceňuju výjimečnou ohleduplnost lyžařů. Agresivnější sportovní jezdci zřejmě brázdí svahy za rohem v Alpách.
Šumavský šum svistu
Samozřejmě i na Lipně platí, že kdo dřív přijde, ten víc jede. Šli jsme tomu naproti a bydlíme už poněkolikáté hned „u vleku“, v ani ne tři roky starém hotelu Element. Architekty oceňovaná stavba s výhledem na lipenskou přehradu přišla provozovatele, firmu Horeka, na zhruba 230 milionů korun a pokoje stále září novotou. Velkolepý snídaňový bufet je v patře pod vyhlášenou restaurací Stodola k dispozici už od sedmé ranní, takže nástup na lanovku v 8.30 krásně stihneme. Hotel je teď v sezoně o sobotách naplněný ze sta procent, alespoň na dva týdny dopředu, ale pro ostatní dny se vyplatí pomýšlet na rezervaci. Když se ubytujete v Elementu, získáte 20% slevu na půjčovnu a další věci, ale především si během těch sedmi a půl hodiny, co jsou lanovky v provozu, můžete dát pauzičku a horký čaj vleže na pokoji s výhledem na sjezdovku a nemusíte využít vrcholovou restauraci Energo, i když je tam k dostání nad očekávání kvalitní jídlo a od venkovního baru après-ski i dobré pití a hezký výhled na místní krajinu.
Čtyřsedačka z Jezerní nás, jako jedny z prvních hladovců po sportovních výkonech, vyváží na severní, náročnější stranu skiareálu. Odsud se spouští naše oblíbená, bezmála kilometrová sjezdovka Střecha s „černými“ pasážemi – ta je bohužel zatím zavřená. Stejnojmenná lanovka mi ovšem poskytne nemalé potěšení: ze smrkového lesa, který ji obklopuje, na jednom úseku slyším zpěv králíčka obecného, vůbec nejmenšího evropského ptáka, kterého přes jeho punkerské žluté číro není lehké v korunách smrků lokalizovat… Jezdila jsem po Střeše tak dlouho, až jsem páreček miniaturních zlatohlávků spatřila.
Slalom se smrtí v očích
Na vedlejším Slupečném vrchu pak kromě dalších sjezdovek najdete především „červené“ Promenádní a Vyhlídku. Na první zmíněné se právě koná závod Para Alpine Skiing – Open Race 2024 a mnozí borci jsou na své jediné lyži, nebo dokonce vsedě, rychlejší než my. Víme to, protože si po závodech párkrát sjedeme jejich slalom. Pak si na vedlejším svahu dáme časovku na slalomu pro děti. Ano, dostala jsem se pod čtyřicet vteřin, ale se smrtí v očích – jestlipak si mě ti dva puberťáci budou víc vážit?
Jsou tu taky fantastické skokánky, průjezd v ledové tříšti kolem čtyř sněžných děl jedoucích na plný výkon, je tu slunečná sjezdovka s hlubokým prašanem na posledních dvou stech metrech, snowpark pro freestylery a zábavný skicross… Všechno v modré, maximálně červené úrovni. Na rozjezd před školním lyžákem v rakouských Dolomitech, které odsud vlastně nejsou až tak daleko (necelých pět hodin autem), značka ideál.
Jezdíme až do zavíračky s tím, že na jídlo bude času dost. Víme proč: víkend od 19. do 21. ledna byl, co se počasí, podmínek a návštěvnosti týká, zatím nejlepším víkendem sezony, jak mi potvrzuje Jiří Gruntorád: „V areálu se otočilo na sedm tisíc lyžařů, kteří absolvovali kolem 70 000 jízd.“
Tak dvě stovky z nich jsou naše.
Energie a kalorie? Sauna a Stodola
Po zutí přezkáčů neváháme a zamíříme přímo do Aquaworldu, který je situovaný ve stejné budově jako Hopsárium, soustava nafukovacích hradů, trampolín, prolézaček a skluzavek s odděleným hřištěm pro batolata, a také motýlí dům Papilonia. Se závistí pozorujeme bruslaře na krásně upraveném ovále lipenské vodní nádrže – my brusle nechali doma, vy tu chybu jistě neuděláte. Tentokrát v aquaparku dáme jen pár bazénů a divokou vodu s vířivkou ignorujeme, směřujeme dolů do sauny. Jedna potírna je pro deset a druhá pro šest lidí, není otevřeno každý den a k večeru bývá plno. Bratři Poláci přes hygienická pravidla vcházejí dovnitř v zapařených plavkách a to pak mohou být sebesympatičtější… Saunisti si vyměňují know-how, zjišťují, že se vlastně znají z dětství, hekají v ledovém bazénku – prostě saunová klasika.
Po třech kolečkách sauny pokračujeme ke třem chodům večeře. Zařídit si v restauraci Stodola polopenzi vřele doporučuju: do půl desáté v zaplněném, protože velmi populárním podniku můžete spořádat tříchodovou večeři v takovém objemu a jakosti, že se nemusíte zdržovat obědem. Po výběru ze dvou polévek (obě bývají tradiční a vývary tu mají extra silné) následuje nabídka jednoho z osmi hlavních jídel, od těch sytých typu hovězí karabáček – celerové pyré – kapustičky, segedín nebo stroganoff po míchaný salát s grilovaným kuřetem. Následuje dezert připravený polobohy z Povidloně, jejichž lité ovocné koláče známe ze snídaní.
Mimochodem, při návštěvě cukrárny Povidloň a ochutnávce dokonalých dezertů šéfcukráře Michala Mandyse a jeho týmu si vždycky vzpomenu na Karla Čapka. Hordubal, Povidloň a Obyčejný život se ty povídky z jeho noetické trilogie jmenovaly, ne? O obyčejném životě se ovšem v souvislosti s nejlepší lipenskou cukrárnou (rovněž skvělé sousední francouzské Cafe du Lac v areálu apartmánů Molo promine) vážně nedá hovořit…
Jarní prázdniny budou na sněhu!
Suma sumárum, prodloužený víkend na lyžích jsme si všichni užili, jenže teď se má oteplovat a rčení „únor bílý, pole sílí“ možná zůstane viset ve vzduchu, na zem v podobě sněhu nedopadne. Jak vidí lipenský expert Jiří Gruntorád zbytek sezóny? Zaplaťbůh optimisticky: „Vytvořili jsme si díky našim rolbařům a technikům výborný základ, takže menší obleva nás neohrozí a bude otevřeno vše, co bude možné. Výhled počasí vypadá velmi dobře, a jakmile se teploty dostanou pod bod mrazu, podpoříme paní zimu i naším inteligentním systémem sněžných děl. Takže jarní prázdniny budou na sněhu!“
