Na krásném modrém Dunaji. Bratislava vám nabídne mnoho nečekaných dobrodružství
Hlavní město našich východních bratrů, jak spousta z nás Slováky stále ráda nazývá, nabízí hodně turistických zážitků. A tak se tu třeba na prodloužený víkend můžete stát gurmánem, someliérem, galerijním návštěvníkem, cyklistou nebo třeba lodním háčkem.
Do Bratislavy jsme odjížděli z Prahy v neděli ráno; je to sem jen 330 kilometrů, ale zúžení na D1 u Brna, které je něco jako neverending story českých silnic a dálnic, protáhlo cestu ze 3 na 4 hodiny. Můžete sem dojet ale i vlakem nebo autobusem, délka cesty by měla být dost podobná. Čeká vás pak velmi příjemné město na břehu majestátního Dunaje, nepřeplněné turisty, s nepřebernou škálou možností, jak si to tu užít.
UFO se vznáší nad městem
Rozhledna UFO se nachází na mostě Slovenského národního povstání (SNP), postaveném v sedmdesátých letech jako chlouba tehdejší architektury. Bohužel mu za oběť padla značná část historických budov na nábřeží Dunaje. Nicméně dnes je neodmyslitelnou součástí panoramatu Bratislavy a stavbu připomínající létající talíř najdete na každé pohlednici. Nabízí nejen mimořádný výhled na město z ptačí perspektivy včetně možného krásného západu slunce nad Dunajem (osobně vyzkoušeno), ale i zážitkovou restauraci – ta se opětovně umisťuje na špici různých soutěží (např. ocenění TREND TOP restaurace, GURMÁN AWARD pro restauraci roku i uznání pro šéfkuchaře Jozefa Masaroviče). Jejich skvělou kuchyni, místy až alchymistickou, si můžete vychutnat ve výšce 95 metrů nad zemí (respektive nad vodou). Na mě udělalo největší dojem asi rybí consommé podávané z baňky zahřívané nad plamenem přímo na stole nebo dezert s živými květy „zakletými“ v ledu. Dohromady s divadlem, které na nebi předvedly tři bouřky, které se v tu chvíli potkaly nad městem, bylo o nezapomenutelný zážitek postaráno. Menu v restauraci se obměňuje podle sezónnosti a kombinuje asijsko-středomořskou kuchyni. Nabízí se ale i lokální degustační menu. Pro jeho přípravu se tu používají suroviny z okruhu 30 kilometrů od Bratislavy, což potěší zejména ty, kteří dbají na udržitelnost a lokálnost. Návštěvu podniku UFO watch.taste.groove. můžete absolvovat denně od 10 do 23 hodin. Pokud si v restauraci dáte aspoň jedno hlavní jídlo, máte vstup na vyhlídkovou terasu zahrnutý v ceně.
Prešporáčik, rožky, hrad a Svatý Reparatus
Nejjednodušší cestou, jak si prohlédnout všechny skvosty Bratislavy, je takzvaný Prešporáčik. Jde o autobus, který vypadá jako vláček a patří neodmyslitelně k Bratislavě (Prešporáčik se jmenuje podle německého názvu Bratislavy, které je Pressburg). Můžete zvolit různé trasy o různé délce. V Prešporáčiku jsou připravená sluchátka, jen si vyberete jazyk, ve kterém chcete informace poslouchat. Nebo se můžete jen tak kochat. Jedním z cílů je i bratislavský hrad, a tak pokud vám stačí v rámci této tour 20 minut, můžete obdivovat tuto impozantní stavbu s krásným výhledem a rozlehlou barokní zahradou. Je tu samozřejmě i možnost se občerstvit, a to v Hradní restauraci. Doporučuji jejich salát s krevetami nebo skvělý tatarák! Uprostřed historického jádra pod hradem, které určitě stojí za bližší ohledání (nejlépe pěšky a třeba s průvodcem), stojí na první pohled nenápadný kostel. Jde ale o historicky nejstarší, dodnes dochovanou sakrální stavbu na území slovenského hlavního města. V jeho útrobách najdete ostatky svatého Reparáta, jáhena a mučedníka za 4. století, ke kterému se místní chodí modlit a vznášet prosby o nápravu vlastních chyb. Jestli rádi vozíte suvenýry svým nejbližším (já to tak rozhodně mám), tak nezapomeňte v centru najít pekárnu, kde pečou neodolatelné bratislavské rohlíčky, tedy slovensky rožky. Ty klasické jsou s makovou nebo ořechovou náplní. Před obchodem je skoro vždycky fronta, ale garantuji vám, že rohlíčky stojí za to!
Do člna Jestli jste milovníky vody a rychlé jízdy, tak si na své přijdete u zážitku společnosti Speed Boats. V období od dubna do konce října vás lodní vlk alias řidič/kapitán na rychločlunu povozí po Dunaji, který je tady řekou širokou, hlubokou, a tudíž přístupnou i lecjakým manévrům na vodě. Chvílemi tak pojedete fakt rychle, ale určitě bezpečně. Během asi hodinu dlouhé jízdy nakouknete i do zátoky pod Bratislavou, takzvaného Jarovského ramene, kde můžete obdivovat všemožná obydlí v podobě hausbótů nebo se tu vykoupat. Nedivím se, že se tady tomu říká Pohádka… Konečnou zastávkou je pak vodní dílo Čunovo, které mělo být takovým předvojem vodní kaskády Gabčíkovo-Nagymáros. Víme, jak dopadlo, a tak zůstalo jen to Gabčíkovo. Uprostřed té vší působivé vody stojí před hrází galerie Danubiana. O té se po právu říká, že je jedním z nejromantičtějších muzeí moderního umění v Evropě. Zakladateli Danubiana Meulensteen Art Museum, jak zní celý název, je holandský sběratel a podporovatel umění Gerard Meulensteen a slovenský galerista Vincent Polakovič. Galerie byla otevřena v roce 2000 a uskutečnily se zde desítky výstav nejprestižnějších osobností světové výtvarné scény. Když se nasytíte uměním, určitě si dejte kávu a některý z vynikajících zákusků v místním Art Café. Nebo si zajděte na oběd do nedaleké Modré čajky umístěné na vodě (pokud patříte mezi vyznavače saunování, vaší pozornosti doporučím i místní saunu). A když by se vám nechtělo absolvovat cestu na člunu, z centra Bratislavy sem jede i autobus.
Malokarpatské vinné perly
Velká evropská města byla v minulosti obklopená vinicemi. Nejinak tomu bylo i v případě Bratislavy – dodnes lze najít jejich pozůstatky přímo ve městě. V okolí se pak vinařství a vinohradnictví pomalu, ale jistě navrací (Rača, Svätý Juraj…). Bratislava a okolí patří do takzvané Malokarpatské vinařské oblasti, která je jednou ze čtyř na celém Slovensku. Je zároveň tou nejstarší a nejvýznamnější – podle některých nálezů se zde vinná réva pěstuje více než 3 tisíce let. Typickými odrůdami je rýnský ryzlink, vlašský ryzlink nebo frankovka modrá. Je také oblastí, kde se zrodili takzvaní slovenští novošlechtěnci – jak bílých, tak červených odrůd. Ty má na „svědomí“ paní Dorota Pospíšilová, nejúspěšnější šlechtitelka révy na Slovensku. Mezi ty nejznámější patří Dunaj nebo Devín. V obci Šenkvice jsou i dvě vinařství s bio produkcí, která mají vyšlechtěná vína ve svém portfoliu – Carpate Diem a Karpatská perla. Obě místa disponují nabídkou ochutnávek pro skupiny i možností zakoupení produktů v místě. Návštěvu vřele doporučuji, vína jsou opravdu velmi chutná a kvalitní setkání s majiteli patří k mým top zážitkům celého víkendu. Když se totiž potkáte se srdečným člověkem, povídání zajíte lahodnou krmí a zapijete chutným mokem, jste v sedmém nebi – tedy aspoň já ano… V prvním jmenovaném vinařství se navíc dají zapůjčit kola a projet se mezi vinohrady, v druhém se zas můžete ubytovat. Na kole se po nepříliš frekventované cyklostezce dojede i do nedalekého města Modra, kde dodnes vzniká legendární, ručně vyráběná i malovaná keramika Majolika. Vaší pozornosti by nemělo uniknout ani středověké město Pezinok, uprostřed kterého se nachází Šimák Zámok Pezinok. V jeho prostorách se totiž kromě ubytovacích prostor a restaurace nachází i vinné sklepy. A ne jen tak ledajaké – místní vinařství pod vedením Romana Janouška (slovenského odborníka na vína) je jedním z nejvyhlášenějších na Slovensku a v roce 2023 se stalo „Vinárstvom roka“. Víno si tu vyrábí z vlastních hroznů, které dovážejí z vinic na jihu Slovenska. Štefan Šimák, majitel celého objektu, vydělal kdysi peníze v mediálním byznysu a rodinné jmění investoval do velkolepé obnovy zchátralého zámku. Z dobových fotografií je vidět, že rekonstrukce vůbec nebyla lehká a asi ani levná. O to více potěší fakt, že se v místě koná mnoho kulturních akcí a v zámku je k vidění i jedinečná sbírka skla nebo starých zrenovovaných motocyklů.
Slepá ramena Dunaje
No a nakonec něco pro opravdové fajnšmekry. Zapomeňte na přeplněnou Vltavu nebo olej na Berounce. Slepá ramena Dunaje jsou pozůstatkem původních meandrů, které tady největší evropská řeka vlévající se do Černého moře a protékající deseti evropskými státy vytvořila. Kvůli stavbě výše zmíněného vodního díla se na slovenské straně zachovalo těch ramen sice méně než na straně maďarské, stále je ale co obdivovat. Podle stavu vody, která se sem regulovaně jednou za čas pouští, se pak můžete vydat více či méně do vnitrozemí a budete si připadat jako někde v džungli. Výlety po místní vodě jsou oblíbenou kratochvílí školních výletů, ale i rodin s dětmi. My jsme se sice na kanoi kvůli stavu vody nedostali daleko, zato jsme se vykoupali na místním jezu – sjíždění po zadku a následné unášení proudem bylo v úmorných vedrech nejen osvěžující, ale také dost dobrodružné. Doporučuji si s sebou vzít místního průvodce, který to tu zná a ví, kde to teče a kde ne a hlavně – jak se tu neztratit.
