PAVEL ŠAFR: Dvanáct důvodů, proč miluji Itálii
Občas se mě někdo ptá: „Ty jsi zase v Itálii? Co tam pořád děláš?“ Uznávám. Jsem ohledně výběru prázdninových cest poněkud konzervativní. Zřídka jezdívám do Řecka, Francie, či do Španělska. Do Itálie zato jezdívám pravidelně každý rok. Abych tuto svoji posedlost alespoň trochu obhájil, uvádím dvanáct důvodů, kvůli kterým Itálii zbožňuji.
1. Počasí. Většinou svítí slunce.
2. Jídlo. Skoro všechny pokrmy a úpravy jsou v Itálii skvělé. Jen ten florentský biftek by měl být asi tak poloviční a je ho pořád dost pro dva. Jinak miluju lanýže, ragů z divočáka, špagety al pesto či špagety carbornara, rizoto na víně s mořskými plody nebo s houbami, mušle, chobotnice, krevety, rukolu, parmezán a šunku sušenou na slunci. Z regionálních kuchyní je mojí nejoblíběnější umbrijská, protože oplývá houbami a lanýži a širokou variací těstovin.
3. Víno. Od severu k jihu, tedy od Alto Adige až k Sicílii je italské víno prostě skvělé. Ovšem když si dá člověk trochu pozor na legrační triky, při nichž se často pod klasifikací slavného vína skrývá laciný patok. Krátký kurz však stačí na to, aby se nepříjemnému zážitku člověk vyhnul. Nejradši mám vína z Friuli Veneto, z Piemontu, z Umbrie a z Kampanie. O Bolgheri či Montalcinu nemá smysl snad ani mluvit.
4. Moře. Nejlepší je na Elbě, na Capri, na Sardinii, v Maremmě, pod Taormínou na Sicílii, v Cinque Terre v Ligurii, v Positanu v Kampnii. A ještě asi na padesáti dalších místech. Nejkrásnější pláží Itálie je zřejmě Cala di Luna, neboli Měsíční zátoka na Sardinii. Nejhezčím zážitkem pro člověka, kterého nebaví proležet celý den na pláži, je to, když si půjčí rychlý člun pro čtyři až šest lidí. K tomu je třeba doporučit zejména Elbu, Sardinii a znalci hovoří také o okolí sopky Stromboli.
5. Hory. Alpy jsou úchvatné. Zvláště krásné výlety jsou kolem Lago Maggiore a v údolí Aosty.. Ale mě se líbí putovat po horách na Elbě. Skvělý je třeba výstup k Madonna dell Monte a pak na Cavallo di Bonaparte. Vynikajícím a nezapomenutelným zážitkem je výstup na Vesuv.
6. Starověké památky. Miluju všechny. Od římských fór přes všechny chrámy, amfiteátry, vítězné oblouky. Řecké chrámy v Paestu a v Agrigentu, etruské hradby ve Voltéře a etruské hrobky v Cortoně. Nepřekonatelný je Pantheon. Vykopávkami v Pomopejích a v Ercolánu je možné chodit celé dny a je pořád co objevovat. Nebo třeba řecké divadlo v Taormině, z něhož je překrásný pohled na kouřící Etnu. Úźasné jsou starověké mosty. Třeba Ponte Fabricio v Římě.
7. Hrady. Geniálním hradem je zejména Castel dell Monte od Fridricha II. v Apulii. Má úžasný tvar, úžasnou polohu. Je to velkolepé umělecké dílo.
8. Středověká městečka. Každý zná San Gimingnano. Ale tutéž krásu lze zažít i bez turistického šílenství. Třeba v Pitiglianu, v Soraně, v Castelsardu na Sardinii. Osobně zbožňuji Volteru a Cortonu. Absolutně nezapomenutelné kouzlo má Assisi v Umbrii.
9. Jezera. Lago di Garda se dá zkoumat pořád. Nejlepší je bydlet v Sirmione či v Malcesine. Krásné trávění času však nabízí také městečko Salo, či Bardolino. Skvělé, byť někdy přehnaně luxusní je ovšem také Lago Maggiore. Dále stojí za návštěvu Trasimenské a Bolsenské jezero. Doporučuji rozhodně bydlet v Bolseně a podnikat výlety do okolí.
10. Katedrály a basiliky. Miláno, Florencie, Pisa, Siena, Orvieto. O Lateránu a Vatikánu opět nemá smysl mluvitm stejně jako o San Marco v Benátkách. Ale třeba Santa Maria Maggiore v Římě je překrásná. Absolutní skvost je ranně křesťanský chrám v Raveně San Apolinaire in Classe. A nebo románský dóm v Modeně. Mým osobním favoritem je ovšem katedrála v Orvietu.
11. Umění. O Uffizi a Vatikánských muzejích nemá opět smysl mluvit. To patří k základnímu vzdělání a hodiny tam strávené jsou skvělé. Doporučuji ovšem Bargello se sochami od Donatella ve Florencii, úžasnou Breru v Miláně, důležitou obrazárnu Akademie v Benátkách. Nejsilnějším zážitkem je jistě Michalangelův David ve Florencii, ale za průzkum stojí třeba Piero della Francesca v Arrezu či Gatamelata v Padově. Velmi zajímavé je uspořádat tématické výlety. Osobně jsem jel po stopách Carravagia z Milána až na Maltu, nejlepší díla jsou v Římě, v Neapoli, na Sicílii a ve Valletě. A nebo jsem v Benátkách hledal všechna známá a slavná díla Tintoretta a snažil se pochopit jeho divadelní styl, důraz na drama a na příběhy obyčejných lidí. To je ten nejkrásněji strávený čas. Úplně geniální je Signorelliho Konec světa v katedrále v Orvietu.
12. Italové. Tento důvod by mohl být na prvním místě. Ale patří nejlépe sem, jako dobrá tečka. S Italy je především legrace, jsou zábavní, komunikativní, obvykle chytří, velmi civilizovaní a vstřícní. I ti, co původně vypadají zamračeně tak najednou umí pomoci. Zažil jsem u Bolseny průšvih s pneumatikou. Rupla mi na špatné cestě a jak se ukázalo, v pražské prodejně Auto Jarov mi do nového vozu dali zničenou ruplou rezervu, čehož jsem si jako nepozorný zákazník nevšiml. Tři Italové mi na odlehlém místě Lazijského venkova skvěle pomohli a dokonce za minimální peníze. To člověku udělá radost. Byl to také výborný byť náročný tréning v konverzaci. Ale italský jazyk je jako hudba. Takže ničeho nelituji.
Bonus na závěr: V restauraci Il Bottegone na západním útesu Monte Argentaria číšník hostům půjčuje kvalitní dalekohled, aby si mohli prohlédnout v dálce vrak lodi Costa Concordia, který pořád stojí u ostrova Giglio. Ještě tu loď neodtáhli, třebaže je už narovnaná. V restauraci probíhá stálá hromadná diskuze všech hostů v různých jazycích o "výkonu" kapitána Schettina. Nevěděl jsem třeba, že ještě než se ta loď obrátila na bok, tak kapitán déle než hodinu dělal, že se nic neděje a nenařídil evakuaci, až sami cestující (bylo jich tam přes 4000) telefonicky zmobilizovali pobřežní hlídku. Pak ovšem Schettino prchl z lodi skoro jako první. Prý při řízení lodi flirtoval s holkama. Inu Ital.
Jinak na závěr bych rád dodal, že i po patnácti letech průzkumů Itálie člověk nezná skoro nic, když si uvědomí, co v té zemi ještě všechno je. Takže je to zábava ne na jeden, nýbrž na několik životů. Pěkné léto!
