Madrid, Španělsko: Pryč s monarchií
„Madrid má kouzlo, které je zřetelnější až při dlouhodobějším pobytu,“ vzpomíná Vojtěch Schubert (28). „Lidé tam jsou otevřenější, přívětivější. Neřeší, odkud který cizinec je, ale co je zač jako člověk. To je zajímá víc.“
Poprvé jsem do Madridu odjel ještě před státnicemi. Přivydělával jsem si tehdy překládáním z angličtiny, zejména se zaměřením na videohry, a na internetu jsem našel nabídku na tříměsíční stáž v madridské pobočce společnosti Electronic Arts, jež je jedním z největších vydavatelů videoher na světě. Šlo o vyškolení testerů lokalizace videoher, zjednodušeně řečeno lidí, kteří testují hru v překladu do svého jazyka a opravují chyby, na něž narazí.
Uchazečů byly asi tři tisíce a uspělo asi čtyřicet lidí nejrůznějších národností (z jazyků, do kterých se hry překládají). Když jsem se mezi ně dostal, byl jsem nadšený. Po stáži jsem odjel domů složit státnice a vzápětí se do Madridu vrátil. Dostal jsem kontrakt a čtyři měsíce pro společnost pracoval. Domů se mi nechtělo ani potom. Nakonec jsem v Madridu zůstal ještě další rok a vydělával si povětšině překládáním.
Švédsko jako začátek
Když jsem odjížděl na stáž, o Španělsku jsem moc nevěděl. Kdybych předtím neabsolvoval studijní pobyt ve švédském Lundu (Erasme, díky!), nejspíš bych vůbec neměl kuráž a možná ani chuť takhle vycestovat. Takhle už jsem byl samostatnější. Ubytování jsem si domluvil sám, bez kontaktů a bez znalosti španělštiny, i když s angličtinou u Španělů moc nepochodíte. Paní, jež mi nabídla podnájem v soukromém ubytovacím zařízení pro studenty, neuměla anglicky prakticky vůbec. Abychom se při podpisu smlouvy domluvili, došlo i na Google Translate v mobilu.
Pokoj se sdílenými koupelnami, toaletou a kuchyní stál tři sta eur měsíčně, ale na Madrid to byla rozumná cena, tím spíš, že šlo o Salamanku, jednu z nejlepších madridských čtvrtí. Čistou, udržovanou a také blízko centra. Což je v případě tohoto třímiliónového, a navíc hodně roztahaného města dost důležité. Poslední rok, kdy mě živila práce na volné noze, jsem se přestěhoval do čtvrti Chamartín, kde jsem měl menší pokoj i nižší nájem. Metrem (má dvanáct linek a jednu větev o celkové délce 226,7 km) to pak trvalo do centra půl hodiny.
Satanův pomník
Pro našince není Madrid zrovna ideální místo na dovolenou. V létě tam je i čtyřicet stupňů, moře je tři sta kilometrů daleko a z hlediska historie nebo architektury najdete ve Španělsku zajímavější města.
Něco jiného je ale v Madridu žít. Chcete si vyrazit do společnosti? Gran Vía je plná restaurací, klubů a barů a počet lidí korzujících po této hlavní třídě vás ohromí. Za zmínku stojí i čtvrť La Latina nebo náměstí Puerta de Sol, kde se život nezastaví ani ve velmi pozdních nočních hodinách. Chce se vám do přírody? Parků a příjemných zákoutí je spousta. Já si oblíbil centrální park Retiro. Je velký, dá se tam pěkně běhat, jsou tam lavičky k sezení, kouty, kam můžete zalézt a relaxovat, aniž by vás někdo viděl nebo rušil. Jako bonus navíc je tam i jezírko, kde si můžete půjčit loďku. Na břehu stojí za pozornost monument s jezdeckou sochou krále Alfonse XII. a také zpodobení Lucifera – ještě bez rohů, s křídly, jako zkaženého padlého anděla. Údajně jde o jedinou historickou památku věnovanou vládci všech démonů, bůhvíproč právě v katolickém Španělsku.
Sedm stovek nestačí
S prací to dnes ve Španělsku není žádná sláva. Každý druhý nebo třetí Španěl do třiceti let je nezaměstnaný. Plně obsazené bary a restaurace na žádné ekonomické problémy neukazují, ale na ulicích vidíte spoustu žebráků.
Zajímavé je, že mnoho nezaměstnaných odmítá složit ruce do klína. Popadnou hudební nástroj či mikrofon a své umění předvádějí zejména v chodbách a vlacích rozsáhlého madridského metra. Kdybych měl srovnat počet pouličních umělců s Prahou, bylo by to tak jedna ku deseti. Kdykoli jsem jel metrem, narazil jsem na někoho, kdo si takhle chtěl přivydělat. Když mu to nešlo, dostal jen pár centů, ale dobrý hudebník občas strhl k tanci či ke zpěvu celý vagón. Pak se našli i lidé, kteří mu dali třeba pět eur.
Oproti Praze je Madrid o padesát až sto procent dražší. Pro život bez velkého odříkání je nutný příjem kolem tisíce eur měsíčně. Kdo ho měl před krizí, byl podle mých španělských přátel považován za chudáka, ale teď se o místa za tisícovku čistého (například někde v kanceláři) hlásí desítky uchazečů. Nouze je i o úklid, výpomoc v kuchyni či jinou nekvalifikovanou práci, kde je výdělek jen kolem sedmi set eur. To už musíte dělat poměrně kompromisy – v ubytování i ve stravě.
Srdce na dlani
Než jsem do Španělska odjel, sdílel jsem obecné předsudky, že Španělé toho moc nenapracují. Oni tak skutečně působí. Začínají kolem desáté, oběd jim zabere hodinu a půl… Jenže zase dělají do osmi, devíti večer (obchody mají otevřeno i déle) a termíny plní. Jen se u toho tak nestresují.
Pokud jde o zábavu, v Madridu se holduje nejen návštěvám klasických menších španělských barů a klubů, ale díky velmi teplému počasí také posezení na náměstích či ulicích, kde se lidé shlukují před bary nebo jdou s vlastními zásobami jinam. Noční život odpovídá posunutému dennímu programu a začíná mezi desátou a jedenáctou.
Aniž bych chtěl křivdit našincům, vztahy mezi lidmi jsou tam přátelštější a spontánnější. Někdy ta vřelost člověka až zaskočí. Potkáte někoho poprvé a z jeho chování hned máte pocit, že se znáte bůhvíjak dlouho. Nejde o formální objímání nebo líbání na tváře. Když vás přijmou, tak prakticky hned. Jednou se vidíte a podruhé už vás zvou mezi své kamarády nebo i domů, k rodičům na oběd…
Krále nechceme
Nutno dodat, že zmíněný přístup se netýká jen Španělů. V Madridu je spousta přistěhovalců, především z Jižní Ameriky, a platí o nich totéž. Mně třeba pomohl s vyřízením papírů po příjezdu Peruánec. Skoro jsem ho neznal, on přesto šel se mnou na úřad, poradil se zdravotní kartou… U nás bych se s podobným přístupem cizích lidí asi nesetkal.
Rozdíl je i v pohledu na politiku. V Madridu jsou z ní lidé frustrovanější než u nás, ale přišli mi méně zatrpklí. Oni problém buď neřeší, nebo protestují. Spousta lidí, hlavně mladých, je například proti monarchii. Na rozdíl od Čechů o tom ale jen nemluví, jdou přímo do ulic. Demonstrace na tohle téma je tam snad každý měsíc. A nejen to. Když se demonstruje proti něčemu jinému, třeba proti vládě, špatnému zákonu nebo nějakému ekonomickému opatření, protesty proti monarchii se hned přidají.
