Týden volné lásky a sexu aneb Oslava konce období hojnosti v severním Nigeru
Zapadající slunce ozařuje obličeje vysokých, až anorekticky štíhlých mužů. Jejich výšku ještě zdůrazňují pštrosí pera, zdobící slavnostní čelenky. V severním Nigeru, při tanci zvaném gerewol, je mužská krása v centru dění. Na přelomu září a října zde probíhá jakási originální verze mužské soutěže krásy, Mr. Wodaabe!
Tahle přehlídka mužské krásy etnika Wodaabe snad nemá nikde ve světě obdoby. Musím za ní na dlouhou a strastiplnou pouť až na sever Nigeru, do místa zvaného Ingall. To znamená skoro tisíc kilometrů po krušné africké dálnici, která pamatuje ještě koloniální časy. Autobus mě vyloží v Agadezu, starobylém městě na okraji Sahary, které bylo odedávna cílem putování karavan. I když je dnes Agadez plný špíny a všudypřítomných odpadků, stále ještě má svého genia loci. Já se však musím odsud brzy dostat do Ingallu, což obnáší sehnat v tomhle bohem zapomenutém koutě auto čtyři krát čtyři.
S tím mi naštěstí pomáhá místní novinář Ibrahim Diallo. Vlastní v Agadezu nezávislé noviny. Je napůl Tuareg a napůl Fulba, takže se s trochou štěstí nemusím bát úkladů ze strany Tuaregů. Sever Nigeru je dnes bohužel místo, které proslulo únosy těch mála bělochů, kteří se tu v posledních letech zdržovali. Kromě odbojných Tuaregů, kteří čas od času povstanou proti vládě, region destabilizuje také AQIM (z angl. Al-Qaeda in the Islamic Maghreb), africká odnož al-Káidy. A aby toho nebylo málo, po pádu Kaddáfího sem zběhlo mnoho jeho bývalých přívrženců. Proto dnes na severu Nigeru turistu prakticky nepotkáte.
Další zajímavosti a reportáže ze světa najdete na webu Lidé a Země >>>
