Že je všude moc turistů? Existují země, kam se nejezdí. Za rok bylo na Tuvalu jen 1000 lidí, v San Marinu 60 tisíc
V poslední době se objevují informace, že mnoho míst světa je čím dál více přeplněno turisty a domácím obyvatelům to vadí. Hovoří se o místech, jako je Barcelona, Benátky, Mallorca, Ibiza, nebo Řím. Tuto situaci známe i z mnoha dalších regionů. Podle Světové organizace cestovního ruchu ale pořád existují státy, kam moc turistů nejezdí, přestože tam neprobíhá žádná válka a je tam poměrně bezpečno. Naprostým premiantem je v tomto směru ostrovní státeček Tuvalu v Oceánii – za celý minulý rok tam přijelo pouhých 1000 turistů.
Některé země, kam turisté moc nejezdí, najdeme dokonce i v Evropě – je to například San Marino (pouhých 60 tisíc návštěvníků za rok), Lichtenštejnsko (69 000) či Moldavsko (121 000). Jsou to všechno malé země, ale naproti tomu vůbec nejmenší stát světa, katolický Vatikán, který má rozlohu pouhých 0,44 kilometru čtverečního, je naopak turisty vždy doslova přeplněn. Loni tam bylo přes 4 milionů návštěvníků.
Oceánské Tuvalu je čtvrtou nejmenších zemí na světě, má rozlohu 26 kilometrů čtverečních a skládá se ze tří ostrovů a šesti atolů. Jeho nejvyšší místo se nachází pouhých 5 metrů nad mořem a odborníci mu předpovídají, že v důsledku klimatických změn do třiceti let zmizí z mapy světa. Takže možná i z tohoto důvodu za návštěvu stojí. Vzhledem k značné odlehlosti je to ale hodně drahý výlet.
Druhou nejméně navštěvovanou zemí jsou ostrovy Kiribati v Tichém oceánu. Místo pro turisty velmi vhodné, ale také hodně vzdálené. Loni sem přijelo jen 4000 turistů.
Na třetím místě v nejmenší návštěvnosti turistů je pak Svatý Tomáš a Princův ostrov, ostrovní stát v africkém Guinejském zálivu. Zde jste se v minulém roce mohli potkat pouze 8000 zahraničních návštěvníků.
Důvody, proč do některých zemí lidé nejezdí, bývají různé. Některé jsou hodně vzdálené v podstatě z kteréhokoli jiného místa. To se týká Oceánie. Jiné nemají moc zajímavostí, jako právě Moldavsko či Východní Timor, nebo jsou prostě nadále málo známé. Jiným případem je karibský ostrov Montserrat. To mělo slušný turistický potenciál, ale v roce 1995 bylo zdevastováno výbuchem sopky Soufrière. Velká část země se stala neobyvatelnou a polovina obyvatel se musela odstěhovat. Na Montserrat v důsledku toho přijelo loni jen 9000 turistů.
Samostatnou a velmi zvláštní kapitolou v počtu turistů je himálajské království Bhútán. Je to krásná hornatá země s pozoruhodnou buddhistickou kulturou a velmi příjemnými lidmi. Jenže vstup je sem tradičně omezen. První turisté mohli oficiálně přijet až v roce 1974 a tehdy jich bylo za celý rok pouhých 287. Loni už to sice bylo 155 tisíc lidí, ale když do Bhútánu jedete, tak musíte mít program cesty naplánovaný, schválený, předplacený a musíte ho absolvovat s určeným průvodcem. Je to pak hodně drahé.
Z větších a lidnatějších zemí je naprostým extrémem Bangladéš, kam v roce 2016 přijelo pouze 125 000 cizích turistů.
V seznamu jsou jen území, kde neprobíhají války, takže by tam turisté mohli jezdit bez větších problémů. Počet turistů je samozřejmě velmi malý v zemích, kde se bojuje a panuje tam chaos a anarchie. Například v Sýrii, Iráku, Afghánistánu, Jemenu, nebo Libyi.
Na žebříček nejméně navštěvovaných zemí se podívejte v galerii:
