Marilyn Monroe mezi českými horami. Něco na té Šumavě je
Pro zapálené lyžaře je moc "nudná", povlovné kopečky jim nestačí. Básníci naopak opěvují její mírné, ladné křivky, mezi českými horami výjimečné (jsou to naše nejstarší hory, vzniklé již předprvohorním vrásněním, ale to je básníkům nejspíš fuk). Šumava je prostě sexy, in, trendy; má jednoduše něco, co jiné nemají - říkejme tomu třeba genius loci. Jen si zkuste sehnat tu v létě na poslední chvíli chalupu k pronájmu - a neřku-li na Silvestra! Nebo raději zkuste sehnat někoho, kdo ji nemá rád. Marné, zcela marné. Tak co je to, co z ní dělá Marylin Monroe mezi českými horami?
Pro mě osobně je Šumava srdeční záležitost, takže jistě nejsem objektivní. Trávila jsem tu od dětství každé prázdniny a později ji projezdila křížem krážem na kole. Lyžařům možná přijdou kopečky mírné, ale cyklistům určitě ne - je totiž pěkně vostrá; to je furt nějaké nahoru dolů...přivodit si svalovou horečku během jednoho dne mezi Churáňovem, Srním, Kvildou a Modravou není problém. Takže zapálení kolaři nedají na Šumavu dopustit.
A pak také tetřevi. Nikde jinde tohoto vzácného ptáka nenajdete. Potřebuje totiž nekonečné husté lesy - takové, jaké jsou právě jen a tady. Zcela objektivně je Šumava naše největší a nejlesnatější pohoří - a nejen u nás: je také jedním z největších, ne-li vůbec největším souvisle zalesněným území nejen ve střední a západní Evropě. A na velikosti záleží. Například tetřevům.
Za tuhle panenskost "vděčí" Šumava mimo jiné komunismu. Jsou to naše jediné hory, které jsme za komunismu sdíleli s nepřátelskými zeměmi - Německem a Rakouskem. Ještě v osmdesátých letech vás za výlet do šumavského pohraničního pásma na potkání zastřelili. Navíc z horské Marilyn "máme" na svém území tu divočejší a magičtější, tedy severní stranu.
Příjemné klima
Dodnes tu najdete opuštěné vojenské objekty, kterými byla ještě v polovině devadesátých let Šumava doslova poseta. Třeba takový Poledník - to v polovině devadesátých let nebyla populární rozhledna jako dnes, ale obrovité betonové monstrum uprostřed nekonečných lesů, s plesnivými zdmi plnými šmouh připomínajících krev, zrezivělými odposlechovými anténami a podlahou polepenou Rudým právem. To vše bylo obehnáno vysokým plotem s cedulemi "Zákaz vstupu - nebezpečí výbuchu". A teď si k tomu přičtěte všudypřítomné rozvaliny bývalých sudetských vesnic, opuštěných od dob divokého odsunu, a pak také tajemná keltská oppida, jejichž koncentrace na našem území je největší právě na Šumavě - a máte kousek kouzla, kterým Šumava úspěšně vábí.
Výjimečné je také šumavské klima - i v létě tak parném, jako bylo to roku 2018, tu bylo příjemně. V současném trendu horkých a suchých let to Šumavě na přitažlivosti spíše přidá, než ubere. A pak je tu také příjemný fakt, který ocení každý, kdo podobně jako já na dovolené nehodlá vařit: totiž že tu vyrůstají opravdu výtečné gastropodniky. Ne sice jako houby po dešti, ale jisté je, že třeba na Modravě, ve Strakonicích, Kašperských Horách i v zapadlých vískách, jakou je jistá Úbislav, se už dnes najíte stejně dobře jako v Praze.
Časy se mění, Šumava zůstává. Krásná.
Autorka je spisovatelka.
