Proč miluju Dalmácii aneb Malé vyznání velkého českého dovolenkáře středního věku

Chorvatské či, přesněji řečeno, dalmatské pobřeží navíc nabízí zřejmě nejlepší moře široko daleko. V mládí jsem procestoval velkou část Středomoří, byl jsem na Maltě, na Kypru či na francouzském Azurovém pobřeží a nevynechal ani černomořské pláže v Bulharsku i Rumunsku. Mohu tedy docela dost srovnávat.

Skály nevadí

Chorvatská část Jadranu u mne může z evropských „koupacích“ pobřeží soutěžit snad jen s písčitými plážemi Baltu, ale tam zase nevíte, jaké počasí o dovolené „koupíte“ a zda na vás vyjde léto středoevropské, nebo jeho o poznání chladnější a deštivější verze skandinávská.

Samozřejmě znám nářky nad tím, že v Dalmácii téměř nejsou písečné pláže, ale v životě je vždy něco za něco. Takže tahle absence má za následek, že skalnaté břehy chorvatského pobřeží omývá moře, v němž vidíte několik metrů hluboko, což při potápění ocení hlavně vaše děti.

Zejména ve střední a jižní Dalmácii navíc hned za skalnatou nebo kamínkovou chorvatskou pláží z moře vystupují vysoké skalnaté kopce a hory, což dává zdejší krajině pro Čecha divoký přírodní ráz, který určitě nenajdete třeba na kilometrech sice písečných, ale hotelově organizovaných pláží na protilehlém jadranském pobřeží například v italském Rimini.

Hlavní argument pro rodinnou dovolenou v Chorvatsku však u Čechů, myslím, leží někde jinde. Je jím doprava. Jadran je naše nejbližší „teplé“ moře a velmi jedno­duše sem dojedeme autem. Pro osamělé cestovatele je možná pohodlnější a někdy i levnější na dovolenou létat, pro rodiny s dětmi ovšem zkrátka vítězí možnost vše potřebné si nabalit do vlastního auta a být i s ním za pár hodin v dovolenkové destinaci.

Dálnice a klid