Colours: Jak daleko je z Ostravy do Nice?
V tu chvíli jsem si říkal, že fakt žiju naplno. Znáte to, časový plán klape a vy máte bez jakýchkoli halucinogenů pocit, že den má dvaapadesát hodin. Patnáct minut před devátou přijíždím na ostravské náměstí. Zjišťuju, že ve městě už funguje Liftago (Maník se pochlubí, že mají čtrnáct aut. Obyčejně dva kšefty za den. Dneska jedenáct. Začíná festival Colours of Ostrava). V devět na hotelu, kde se přestrojím za mladšího, než ve skutečnosti jsem, a reaguji na letošní, na můj věk příliš taneční dramaturgii festivalu.
A pak tramvají dvojkou na Hlubinu, do areálu vpadám v půl desáté, s prvním výbuchem setu australských Tame Impala. Moc jsem je neznal, ale dostali mě. Roztočené kolo psychedelie do sebe vsáklo ledasco, co poslouchala generace hippies, spolu se vzorně sezpívanými, zasněnými falsety se tu pozdní Beatles potkali s taneční hudbou sedmdesátých let, elektronikou, a v jednom kousku na mě dokonce vyběhli Status Quo, samozřejmě poučeni 21. stoletím s jeho nesmírnou zvukovou bohatostí. Starý dobrý Woodstock připomnělo i bahno v areálu a obří louže, jež se ve světlech vycházejících z pódia měnily v obří dlaždice proměnlivého tvaru i barevnosti.
Drive stage letos vyběhla ze stanu do další obří scény. Pokřtili ji šílení angličtí Skinny Lister. Hospodské odrhovačky vytuněné rytmickým tahem, vynalézavou dynamikou a jevištním nasazením roztančily kotel pod scénou plnou novopečených Irů. Nevím, na co ti lidi jedou, ale jenom rum, který má kapela ve vývěsním štítu jako Tři sestry pivo Braník, to určitě není. Strhující kousek zeleného ostrova u vysokých pecí.
Po půlnoci už jsem nemohl a rozhodl se den, jenž má 52 hodin, ukončit. Udělal jsem to dobrovolně, na rozdíl od nejméně čtyřiaosmdesáti obětí, které jenom pár hodin předtím zavraždil náklaďákem šílenec na francouzské Riviéře, v místě, která dosud spolehlivě fungovala jako archetypální představa ideální dovolené. Nikdo o to nestál, ale „meltingpot“, panel diskusí se světovými osobnostmi, jimž pořadatelé letošní ročník Colours of Ostrava hodlají oživit, dostal nepříjemně aktuální náboj: v Evropě už není kam se schovat. Jedeme v tom všichni.
VŠE O LETOŠNÍM FESTIVALU COLOURS OF OSTRAVA ČTĚTEZDE
