Tančící ministr Peter Garrett: Frontman skupiny Midnight Oil se vrací z parlamentu na koncertní pódia
Šel do toho napřímo, bez řečí a kompromisů. Zatímco Bono, Sting a další celebrity řeší ekologické problémy lidstva v textech, řeční na charitativních akcích a financují záchranu deštných pralesů, Peter Garrett (64) se stal australským ministrem životního prostředí a na patnáct let se vzdal hudební kariéry. Teď se vrací k muzice. Nejen o tom bude mluvit 21. července na besedě diskusního fóra Meltingpot, které je součástí Colours of Ostrava.
Holohlavý muž zvládne být psychedelickým tanečníkem, nepřehlédnutelným bossem kapely Midnight Oil i uhlazeným, pregnantně formulujícím politikem v padnoucím obleku. Obojí, zdůrazňuje často, vyžaduje týmovou práci – a Garrett se za týmového hráče považuje. Je to podle něj jedna z jeho největších osobních kvalit.
Když vám hoří postele
Studoval politické vědy a pak práva, než se v polovině sedmdesátých let – na inzerát – přidal ke kapele, jež se tehdy ještě nejmenovala Midnight Oil a brzy se měla stát nejlepší v Austrálii a ikonickou v USA.
Midnight Oil pak byli nejznámější na přelomu osmdesátých a devadesátých let, s hity jako Beds Are Burning, Blue Sky Mine nebo In The Valley. Beds Are Burning z alba Diesel And Dust, s přehledem nejkultovnější píseň Midnight Oil, zazněla například při slavnostním zakončení XXVII. letních olympijských her v Sydney v roce 2000, kdy ji skupina zahrála oblečená celá v černém. Kostýmy měla popsané nápisy „Sorry“, což byla narážka na odmítnutí tehdejšího australského premiéra omluvit se potomkům původních obyvatel Austrálie za špatné zacházení v průběhu posledních dvou set let.
Jako každá správná rocková kapela konce 20. století prodali i Midnight Oil milióny alb; získali proto jedenáctkrát cenu Australian Recording Industry Association a její členové nesmírně zbohatli.
Dělíme se rovným dílem
Midnight Oil ale byli ve svých financích vždycky specifičtí; ze začátku odmítali lukrativní vystoupení v televizi, protože se nechtěli producírovat mezi disko interprety a ječícími fanynkami. Na oplátku je pak ani nehráli v rádiích; kapela si tak pozici budovala neúnavným koncertováním po celé Austrálii.
Tak v roce 1986 vyjeli do australské pouště s tehdy slavnou skupinou Warumpi Band jako její předskokani a od té doby upozorňovali na problémy původních australských obyvatel i na environmentální a sociální témata. Díky koncertování mimo velká města totiž viděli věci ve velkoměstech neviděné: upozorňovali třeba na rizika těžby zemního plynu takzvaným frakováním neboli hydraulickým štěpením, kdy australští farmáři museli opouštět své farmy, protože jim znečištěná voda zamořovala půdu...
I chod kapely byl pak poněkud jiný, než je u podobných bandů běžné. Písně psali zásadně společně – i když Garrett je autorem většiny textů –, a hlavně se rovným dílem dělili o výdělky. Velká část z nich přitom putovala na dobročinné účely, například peníze ze singlu The Dead Heart šly na podporu skupin původního australského obyvatelstva. Příliš se o tom nemluvilo, Garrett to považoval za samozřejmé.
Velryby, koaly i igelitové sáčky
Ekologie byla od počátku hlavním tématem textů a Garrett byl už coby zpěvák politicky aktivní; v roce 1984 se angažoval ve Straně pro nukleární odzbrojení, později vstoupil do Australské labouristické strany, za niž se stal poslancem parlamentu a stínovým ministrem životního prostředí. V roce 2002 na hudbu rezignoval a Midnight Oil rozpustil s tím, že to sice byla důležitá kapitola jeho života, ale že je uzavřená. Do vlády si jej tehdy vybral australský premiér Kevin Rudd, což věřící křesťan Garrett nemohl a ani nechtěl odmítnout. Sloužit vlasti považoval za radost i povinnost; od roku 2004 byl členem australského parlamentu a ve dvou sociálně demokratických vládách zastával posty ministra životního prostředí (od roku 2007) a školství (do roku 2013, kdy sám rezignoval).
Jako ministr životního prostředí proslul mimo jiné novou vládní strategií na ochranu zvířat (to když v Austrálii začaly ubývat koaly) a také zákazem plastových sáčků ve chvíli, kdy byla Austrálie po USA druhým největším znečišťovatelem životního prostředí na obyvatele (rok 2008).
Vše o Colours of Ostrava 2017 najdete zde >>>
Podle jeho slov se mu v politice sice nepodařilo dosáhnout všeho, co si předsevzal, ale rozhodně se mu podařila spousta věcí, kterých by nedosáhl jako muzikant. „Jsem hrdý na to, co jsem mohl dělat. I při vědomí toho, že jakmile se přesunete z pódií do parlamentu, polovina země vás přestane mít ráda,“ řekl v jednom z rozhovorů.
V Česku jsou Midnight Oil vůbec poprvé, během prvního světového turné, jímž slaví návrat na pódia; kapela byla obnovena teprve loni v květnu. Ostatní členové bandu na Garretta trpělivě čekali, měli své vlastní projekty nebo hostovali v jiných skupinách. Nicméně Garrett nedávno zdůraznil, že svého pobytu v reálné politice vůbec nelituje. Šel by do toho prý znovu. Je přece týmový hráč.
Skupina Midnight Oil vystoupí na Colours of Ostrava v pátek 21. července, frontman Peter Garrett bude tentýž den od 17 hodin hostem diskusní scény Reflex Music Alarm Stage.
