Coloursový reflexář Milana Tesaře: Zpěvák Čechomoru odmítl jmenovat chytré blbce mezi námi
Vítr, déšť a první dvě besedy včera vpodvečer pokřtily stan Reflexu, který jako bílá homole cukru pozdravuje návštěvníky Colours hned za vstupní bránou do areálu. Šéfredaktor Marek Stoniš vyzpovídal ostravského vizionáře a podnikatele Jana Světlíka, mně připadl úkol vyslechnout odvěký motor skupiny Čechomor, houslistu a zpěváka Karla Holase a zpěváka a kytaristu Františka Černého.
Když jsem s nimi usedl na pódium, bystřejším už došlo, kdo bude v hlavní roli prvního nočního tajného, protože neplakátovaného koncertu, jimiž náš časopis letos osvěžuje hudební nabídku festivalu.
Pánové se rozvzpomínali na své začátky a prozradili, že původně chtěli založit bluesovou kapelu. Jenže se to zvrtlo ve chvíli, když se pohádali, kdo má lepší kytaru, a tak vzal Karel raději do ruky housle, které si samy řekly o lidové písničky. Oba je milovali.
Řeč byla rovněž o jejich nekonečné trpělivosti, protože než dokázali prokopnout dveře, hráli na ulici do klobouku a v prťavých sálcích téhle země celých deset let, během nichž navíc ztratili kamaráda a člena první sestavy Jirku Břenka (v roce 1996). Až pak jednoho večera zazvonil u Holasů telefon (ještě nebyly mobily) a volal David Koller s nabídkou na předskokanství Čechomoru během turné Lucie. Následoval Zelenkův film Rok ďábla, události začaly mít spád a kapela jednoho večera stála ve vyprodané O2 aréně.
Dostalo se i na rubriku „ze zahraničí“, kdy dali chlapi k dobrému zážitek z hraní na Velké čínské zdi, kde během koncertu ke svému úžasu sledovali, že na jejich české a moravské lidovky poctivě otevírá ústa ve zpěvu téměř sto Číňanů. Až po produkci vyšlo najevo, že šlo o studenty bohemistky a česky umějí jako když bičem mrská.
Na jednu otázku však Franta Černý odpověď odmítl. Před několika lety v Reflexu v Proustově dotazníku uvedl, že nesnáší chytré blbce a pořád je potkává. Když jsem se ho zeptal, zda to stále platí a zda může jmenovat, rozhlédl se kolem sebe a naplnil prostor všeříkajícím tichem. Všichni se začali smát.
Ale to už padl večer a hoši se chopili nástrojů. Pouze ve dvou, s houslemi, kytarou rozpoutali v narvaném stanu ruku v ruce s počasím takovou jízdu, že jsem si fakt chvíli myslel, že se plátěná chatrč odlepí od země a odletí s námi neznámo kam. Vichr se opíral do plachet značnou silou, a to jej ti borci navíc provokovali písněmi jako „věj větříčku z večera“ a podobně.
Po produkci jsme stanové kolíky vystřílené po okolí zakopali na původní místo, takže dnes můžeme vesele pokračovat. Na programu bude humor Reflexu a následné soudy (Březina, Pitomio atd.), šílená muzikantka Vladivojna La Chia a žižkovský desperádo gipsy.cz.
A kdo bude hrát v noci? Neřeknu. Přijďte se mrknout!
