Měřeno Marií Rottrovou, strašpytlové neobstojí!
Úvodem jsem prohlásil: „Protože je pátek večer a protože mám na sobě svou nejlepší košili, kterou jsem si právě pobrečel, je to jasné: pozvání do stanu Reflexu přijala dcera varhaníka, žena, její jediným nejpřísnějším kritikem bývala babička, zpěvačka, jejíž písničky právě teď znova podaly důkaz, že nestárnou. Tak jako ona!“ Byl jsem patetický, protože velmi dojatý a velmi nervózní. Udělal jsem chybu, že jsem se během přípravy besedy podíval na den starý rozhovor Marie Rottrové pro Českou televizi. Odpovídala více než stručně, tvrdila, že to Ostraváci tak mají. Raději jsem si připravil sto tisíc otázek, aby mi nedošel dech.
Zbytečně. Zpěvačka se v našem klubu rozzářila stejně jako slunce, které se jí během právě skončeného hodinového setu na hlavním pódiu celou dobu odráželo v zrcadlových brýlích. Možná to bylo červeným vínem, které „tedy má tak ráda“, možná ji překvapil stan napěchovaný lidmi, ale zcela určitě musela mít dobrý pocit ze svého vystoupení. Na zpěvačku, která už v roce 2011 oficiálně skončila s koncertováním, vážně dost dobrý.
Mluvili jsme o všem možném. O tátovi varhaníkovi, který chtěl mít z dcery operní zpěvačku, a těžce nesl, že nebylo po jeho. Až po letech během jedné mše zacitoval seshora od píšťal melodii Řeky lásky a nenápadně se tím, jak to tak tátové dělají, poklonil práci své dcery. A taky o dvou synech, kvůli nimž zahájila kariéru profesionální zpěvačky až v devětadvaceti letech a přesto má pocit, že s nimi byla málo. O totálním vyčerpání, jež ji přepadlo v roce 1988, kdy se jednoho rána probudila a nepamatovala si text jediné své písně. O Nohavicovi, jenž pro ni napsal 24 textů, a kterého se rozhodla pozvat do televizního Divadélka pod věží v době, kdy nesměl. O bývalém režimu, co se jí pokusil stejně jako její kolegy donutit k poslušnosti a nikdy se mu to nepovedlo. O tom, jak ji sháněli redaktoři Rudého práva a chtěli hlas do ankety: Co vám říká osvobození Sovětskou armádou? Skrývala se před nimi čtyři dny, vypnula telefon. O tom, jak společně s další „Ostravandou“ Hanou Zagorovou podepsaly Několik vět. Jako jediné dvě zpěvačky pop music!
Když jsem vypočítával všechna ta gesta občanské odvahy, náhle mě přerušila: „Počkejte, ale já přeci podepsala taky Antichartu. Podepsali jsme to všichni jako ovce a strašně mě to mrzelo. Bála jsem se.“ Nevídáno! Marie Rottrová to pronesla s odzbrojujícím úsměvem, jen jako kritickou poznámku směrem k novináři, který se nedostatečně připravil.
Upřímné doznání bylo přijato dlouhotrvajícím potleskem. Napadlo, kdo by - měřeno Marii Rottrovou – dneska obstál. Hlavou mi proběhli všichni ti strašpytlové, kteří zatloukají, co se dá, ale hřebíky to nejsou. Jsou to opsané diplomky a spolupráce s peklem.
