Objev z Colours of Ostrava: Depresivní poezie dua Post-hudba pro mladé „beatníky“
Když Colours zveřejní svůj téměř kompletní line-up, najednou se na Facebooku strhne lavina kritiky ve stylu „za tohle teda tři tisíce platit nebudeme.“ Tohoto se zásadně neúčastním, protože za několik let vím, že nejkouzelnější zážitky přinesou kapely, k nimž mě zavála náhoda, a že mě zasáhnou víc než cokoliv na hlavní stage. Takovým srdcovým objevem je pro mě i letos účinkující duo Post-hudba.
Full Moon stage je má oblíbená stage pro „festiválení“, je taková skrytá, komorní a alternativní už od pohledu. Sedám si tam na trávu osázenou mladými hipstery v cigaretovém dýmu. A poslouchám a jsem ohromená. Hlavně texty. Texty elektropopového dua se mě hluboce dotýkají, jsou civilní, přitom poetické, občas užívají metafor, občas jsou syrově přímé. Text je nejsilnější zbraní dvou mladých hudebníků Tomáše Havlena a Dominika Zezuly. Slabší bylo bohužel ozvučení. Přes beaty často nešlo zádumčivým textům rozumět.
Ještě lepší je pro projekt snad označení existenciální pop, jak říká projekt sám sobě. „Citová anorexie ve chcíplým domě,“ jak se zpívá ve skladbě Remorkéry, je pro mě esencí mladistvě zahloubaných textů, v nichž se odráží nitro rozervaného básníka. Ještě přesněji si říkají „existenciální pop z Prahy nebo Brna.“ Nedoprovázejí se na akustické nástroje, jejich slova podkreslují vlastní elektronické beaty. Kostru zpěvu tvoří jeden z dvojice, druhý sem tam dodává výškami na síle.
Post-hudba není novým projektem, plnohodnotné album o dvanácti skladbách Není se na co těšit však vydala dvojice až letos. Před tím vyšlo několik EP a následovala šestiletá pauza. „Nápad dát se znovu dohromady přišel vlastně spontánně, nebylo to tak, že bychom nad tím dlouho přemýšleli a zvažovali možnosti. Prostě jsme se jen jednoho dne potkali u piva a řekli si, že nám Post-hudba chybí a že bychom konečně mohli napsat tu desku," řekl Zezula pro časopis Fool Moon.
Během šestileté pauzy oba umělci pracovali na vlastních projektech a byla pro ně zásadní. Tvrdí, že i když hudba vznikala z postpubertálních tendencí, mohou na ně plynule navázat, neboť v nich částečně přetrvávají dodnes. Přesto, že se jeden z nich mezitím stal otcem. Tvrdí, že se uklidnil a nahrávání skladeb už neprobíhá s flaškou Fernetu v alkoholovém oparu. Příznivci mladistvé elktro-melancholie mohou jen doufat, že dvojice bude v tvorbě pokračovat.
Atmosféru letošního festivalu Colours of Ostrava si prohlédněte ve fotogalerii:
