Když Mňága a Žďorp začínala hrát, slabším jedincům se z toho dělalo fyzicky špatně, vzpomínal Petr Fiala
Před publikem, které jako obvykle vytékalo ven, daleko za hranice stanu, se ve čtvrtek večer na Reflex stage odehrál nezapomenutelný koncert skupiny Mňága a Žďorp. Pár hodin předtím dorazil Petr Fiala v dobré náladě na besedu s návštěvníky Colours Of Ostrava. Tam novopečený sloupkař našeho časopisu prozradil svůj současný životní rytmus: „Jedu druhou střídavou péči ve svém životě. Takže v pondělí až ve středu mám dvě děti, osm a jedenáct, a čtvrtek mám pro sebe. Poprvé v životě. Ten den chodím na túry po Beskydech. Vezmu auto, dojedu na nějaké nádraží, nechám se odvézt vlakem nějakých patnáct kilometrů a přes hory se vracím. Pak jdu do sauny a celý večer sedím ve zkušebně a natáčím. V pátek, sobotu a neděli hraju s kapelou.“
A hned vzápětí zavzpomínal na hororové začátky skupiny, která má za sebou přes třicet let existence: „Drželi jsme v ruce nástroje a vůbec neměli pod kontrolou, co z nich leze. Abychom se před sebou nestyděli, zhasínali jsme. V oknech zahradního domku, kde jsme zkoušeli, bylo zatemnění, svítila jenom oka těch rádií a zesilovačů, přes který jsme hráli, a bylo to fakt strašidelný. A když se rozsvítilo, slabším jedincům se z toho udělalo opravdu fyzicky špatně. Tohle období přežilo jenom šest lidí: první sestava Mňágy, která se tehdy jmenovala Slepé střevo.“
Šéf kapely, která má na kontě bezmála čtyři tisíce koncertů, se svěřil, že když projíždí republikou za štace na štaci, registruje nádhernou krajinu a skvělou náladu mezi obyvatelstvem. „Fakt ale, je,“ přiznal se nakonec, „že jsme ještě nikdy nehráli ve Vlašimi.“ On sám vidí recept na pohodu v duši jednoznačně: nebýt v žádné bublině.
Beseda nakonec skončila happy endem, neboť – jak se ukázalo – v první řadě seděla slečna z Vlašimi, která prohlásila, že takhle to dál nejde a na místě vystoupení v Mňágou posledním nepoznaném českém městě domluvila.
Na atmosféru Colours of Ostrava 2019 se podívejte ve fotogalerii:
