Loučení se světem aneb Koronavirus nikdo nepřežije
Můj milý čtenáři, v době psaní tohoto článku bylo v České republice nakaženo novým typem koronaviru čtyřicet lidí a to znamená jediné. Je po všem. Nikdo nepřežije. Vláda zavřela školy, aby rodiny mohly dožít doma v kruhu nejbližších. Kulturní akce nad sto osob jsou rovněž zakázány. Nemáte co chodit do divadla, když máte doma umírat.
V těchto našich posledních chvílích budiž pochválen tatíček Andrej, který v temných dobách, kdy je již vše ztraceno, lpí na tom, aby pozvedl ducha občanů. Čekání na jistou smrt si můžeme zkrátit lynčováním dovolenkářů, kteří si byli zalyžovat v Itálii a měli tu drzost přijet zpět. Lynčování se koná vždy každý den v dopoledních hodinách na náměstí krajských měst a bude probíhat na etapy, aby se na náměstích nesešlo více jak sto lidí najednou. Vláda mimořádně poskytla krajským městům skřipce, louče a vidle, aby bylo jak a čím lynčovat.
Smiřme se s osudem a nepropadejme depresím. Vzpomínejme na to dobré, co bylo. Nebraňme se tomu.
V rodinném kruhu obklopeni několika tunami trvanlivých potravin, jako je mouka, rýže nebo těstoviny, rekapitulujme svůj život. Zadívejte se do očí svých blízkých, které se derou zpoza po domácku vyrobených roušek z ponožek a dámských hygienických potřeb. Chyťte se za ruce a posléze si ty ruce dezinfikujte.
Uchovejme si v paměti jen to hezké vzpomínky a zbavme se falešných nadějí na záchranu. Ta nepřijde. Nenechme se zlákat falešnými proroky, kteří tvrdí, že to není tak zlé, že zítra slunce zase vyjde. Buďme smíření s osudem. Modleme se a mysleme na ty, kteří neměli takové štěstí jako my a nestihli si koupit pět metráků guláše v konzervě.
Zapalme v okně svíčku za spolek Milion chvilek pro demokracii, který nyní musí rozmělnit své demonstrace, aby se na jednom místě nesešlo více než sto lidí. Spolek tak plánuje masivní dílčí oddělené demonstrace v každé ulici a osadě a hodlá zaplnit i nástupiště číslo tři na vlakovém nádraží v Kolíně, které pojme až osmdesát osob.
Nezapomínejte ale, že i když není šance a všichni to máme spočítané, je potřeba chodit do práce, aby se udržela ekonomika. V práci si nepodávejte ruce, ale nohy. Z práce jděte rovnou domů zemřít k rodině. Pamatujme, že to, co po sobě zanecháme, bude fungující ekonomika. Bude to náš odkaz. Sice není jisté, pro koho ten odkaz bude, protože všichni zemřeme, ale alespoň ta ekonomika po nás zbyde.
Naposledy se tedy pokochejme pohledem z okna na svět. Nasajme vůni přicházejícího jara. Nechme naše srdce zaplesat nad švitořícími ptáky, kteří poletují nad našimi hlavami. Poté ulehněme do pelechů z desítek balení toaletního papíru a vzdejme to. Není žádná naděje. Odejděme v klidu.
Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. Na koronavirus samozřejmě nevymíráme, v rámci prevence však Česko uzavře základní a střední školy.
