Koledníci na Velikonoce toho letos moc nevykoledovali. Písemné povolení k vyšupání dostali od žen jen někteří
Letošní Velikonoční pondělí se řadí historicky k tomu úplně nejchudšímu. Poprvé totiž proběhlo po schválení zákona o ochraně žen. Ten v rámci myšlenky, že ne znamená ne i při pomlázce, nařizuje případným koledníkům, aby před vyšleháním ženy pomlázkou nejprve od dané ženy získali písemné povolení ke koledování, které je navíc notářsky ověřeno.
„Jsem ráda, že zákon o ochraně žen prošel parlamentem. Velikonoce jsou určitě hezký tradice, ale všechno má své meze. Nezřízené mlácení žen pomlázkou musí být regulováno. Vše je o dialogu a tam, kde dialog nestačí, přichází stát, aby zasáhl,“ radovala se letos v lednu poslankyně Olga Richterová, která daný zákon v Poslanecké sněmovně předkládala a de facto i protlačila.
Nový zákon, který platí od letošního února, poměrně dramaticky proměnil celý proces velikonočního koledování. Ženám se totiž písemné povolení ke koledování dávat nechtělo. Navíc ministerstvo byrokracie nevydalo dostatek formulářů, takže mnoho žen nemělo k dispozici tiskopis povolení k podepsání. Problém byl rovněž sehnat dostatek notářů.
„Je to k vzteku. S desetiletým synem už půl dne objíždíme příbuzné i kamarádky a snažíme se něco vykoledovat, leč marně. Dvě příbuzné nám odmítly vydat povolení ke koledování, jedna z babiček lejstro k podepsání nemohla najít a u tety jsme tři hodiny čekali na notáře. Když potom konečně dorazil a dostali jsme písemné povolení, vykoledovali jsme si jenom dvě ušmudlaná vajíčka a jednu čokoládovou tyčinku. Domů jsme se vrátili až večer. Syn z toho byl velmi otrávený, a navíc ta vajíčka byla zkažená,“ stěžoval si pan Petr Vláha z Rokytna.
Ostatně nebyl sám, kdo považuje letošní velikonoční nadílku za nejslabší v historii.
„Vždycky jsme chodili s chalanama po vsi. Vyšlehali jednu děvčicu za druhů, bylo veselo, alkohol tekl průdem a byla to hezká tradice. Teď jsme jenom bezcílně bloudili po dědině. Nikdo nám nedal povolení, tak jsme se s chlapama po obědě museli zožrat v hospodě. Nikterá nám nedala to svolení,“ posteskl si pan Beran z malé vesničky u Pálavy. Tak chudé Velikonoce tento pamětník prý nepamatuje.
Nebyli to však pouze muži, kteří si na nový zákon o Velikonocích stěžovali. I mezi ženami se našly ty, kterým to přišlo už přehnané. Největší stížnosti byly hlavně na složitost tiskopisů souhlasu.
„Má to asi dvacet stránek popsaných na obou stranách. Já jako žena musím nejprve zaškrtnout, k jakému vyšlehání se svoluji. Jestli jenom na jednu půlku, nebo na obě dvě půlky. Jak moc má koledník přitlačit a hlavně jak dlouho může koledovat. Dále potom jakou koledu má koledník recitovat. K tomu navíc potřebuju podpis minimálně dvou svědků, kteří budou koledování přítomni, a o notáři nemluvě. Musela jsem vstát v šest ráno, aby mě můj pětiletý syn vůbec mohl před obědem vyšlehat,“ stěžovala si paní Hana z Pardubic.
Jak je vidět, tak nový zákon o ochraně žen o Velikonocích si potřebuje ještě sednout.
Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. Skutečností ale například, že Evropa hledá odvážné politiky.
