Nepadnoucí obaly na učebnice vyhnaly do ulic běsnící rodiče, kteří hrozí násilím. Z papírnictví se ozývá střelba
Je to už taková malá tradice. Začátkem školního roku dostanou děti ve škole učebnice, které si podle učitelky mají obalit. Děti posléze učebnice přinesou domů, předají je rodičům a rodiče na ně v potu ve tváři shání obaly. Jako každý rok i letos se jim obaly nedaří sehnat, neboť formáty učebnic nekorespondují s klasickými obaly A4 a A5.
Rodiče jsou z toho nešťastní, zoufalí a mnohdy sahají ke krajním řešením, jako je násilí, rabování a z nějakého důvodu i kanibalismus.
„Moje dcera chodí do třetí třídy a dotáhla ze školy asi pět učebnic, které podle nařízení třídní učitelky musí mít obal. Samozřejmě že formát učebnic je specifický a obaly na tyto formáty učebnic nelze prakticky sehnat. Bylo to v první třídě a bylo to to samé i ve druhé třídě. Já už na to nemám nervy, takže jsem se rozhodla, že půjdu do papírnictví a začnu střílet do lidí. Jinou cestu nevidím,“ domnívá se paní Kateřina, která už toho má dost a rozhodla se vzít situaci s obaly do vlastních rukou.
Paní Kateřina není rozhodně sama, kdo již nadále odmítá diktát učebnicových a obalových lobby, který pase po tom, aby rodiče školáků zešíleli.
„Každý rok je to horší a horší. Oni nám to dělají naschvál. Učebnice dělají v takovém formátu, aby na ně nešly dělat obaly, a potom začátkem září sedí ve svých sídlech a smějí se nám. Syn dotáhl v páté třídě domů učebnici vlastivědy, jejíž formát oficiálně ani neexistuje. Oproti běžným učebnicím, které jsou trojrozměrné, je tato učebnice čtyřrozměrná. Podle fyziků se jedná konkrétně o 8nadstěn. Na tyto formáty učebnic samozřejmě neexistují obaly, což učitelka dost dobře ví, ale i tak trvá na obalu. Nevím, co si počít. Spolu s dalšími rodiči dětí ze třídy jsme založili skupinu a vydali se do ulic zapalovat auta a rabovat,“ přiznal pan Jerman, otec dvou školáků, který věří, že zapalováním aut a rabováním situaci vyřeší.
Stejně jako v minulých letech i letošní první zářijové týdny zažívají pracovníci v papírnictvích krušné chvíle.
„Nesnáším začátky září. Lidé nám nadávají, že neprodáváme obaly, které by pasovaly na ty jejich učebnice, plivou na nás, hází po nás kameny a někdy nás i pobodají. Kolegyni včera běsnící dav rodičů oholil hlavu a pomazal obličej výkaly. My za to ale nemůžeme. My tu jenom prodáváme. Ať si to rodiče vyřídí buď přímo s nakladateli těch učebnic, anebo ve škole,“ stěžuje si paní Kateřina, která pracuje v papírnictví už deset let a září je prý pokaždé stejné.
Policie zasahuje jen zřídka a většinou nechává věcem volný průběh. Nepokoje totiž zpravidla trvají pouze první týden, načež se situace opět uklidní.
„My situaci pouze monitorujeme. Nechceme přilévat olej do ohně. Každý rok se to opakuje, a jak rychle to přijde, tak to i odejde. Letos jsme dali pouze několik ústních napomenutí a jednu pokutu za upálení prodavačky v papírnictví,“ prozradila tisková mluvčí policie Jana Malá.
Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. Skutečností ale například je zamýšlené navýšení koncesionářských poplatků.
