Muž podržel ženě dveře. „Ponížil mě. Jako by byl něco víc než já,“ tvrdí ona. Muž byl pro výstrahu lámán v kole
V dnešní době není místo pro gentlemany ani pro galantní chování. Musíme si uvědomit jednu věc. Ženy jsou naprosto emancipované. Jsou stejné, ne-li lepší než muži. Máme tu rovnost. Tím pádem dneska nemůžeme jen tak ženě pomoci například do kabátu. Tím bychom se vrátili do středověku a dali dotyčné ženě najevo, že si o ní myslíme, že se neumí sama obléknout do kabátu a že je to druhořadý člověk.
Musíme za všech okolností ženy povzbuzovat a neustále je i sama sebe přesvědčovat, že jsou naprosto samostatné. Že muže nepotřebují.
„Na rychlostní silnici mi přestalo jet auto. Nevím, co se dělo. Prostě se začalo kouřit z motoru a auto najednou přestalo jet. Bohužel jsem měla jak na potvoru vybitý mobil. Odstavila jsem auto ke krajnici a doufala, že mi někdo zastaví a pomůže mi. Nikdo mi nezastavil, protože tu máme tu debilní emancipaci a chlapi se bojí zastavit a pomoci ženě, aby ji neurazili. Byla jsem tam na tý stupidní krajnici dva dny. Jedla jsem trávu a hmyz. Pak jsem se na to vykašlala a šla přes pole pěšky do nejbližší vesnice a odtud jela domů autobusem. To auto tam pořád je. Já na to kašlu,“ prozradila paní Jarmila, jak to má ona s emancipací.
Moderní muži již dávno pochopili, že moderní ženy si poradí samy. I ty nemoderní by si měly poradit samy. Důležité je hlavně ženám nijak nepomáhat a brát je za sobě rovné.
O to nepochopitelnější se jeví nedávný případ z Opavska, kde jeden muž podržel v kancelářské budově dveře své kolegyni.
„Bylo to hrozné. Zrovna jsme šli z porady, když tu pan Novotný z ničeho nic doslova přiskočil přede mne a otevřel dveře ze zasedačky. Pokud by je za sebou okamžitě zavřel, dalo by se to akceptovat, ale on je držel a posunky pravé ruky mi naznačoval, že mám projít. Že mi je podrží. Neuvěřitelné. Cítila jsem se špinavá. Méněcenná. Ponížená. Jako bych byla jen kus masa a pan Novotný mě vlastnil. Copak tohle nikdy neskončí? Já myslela, že už jsme dál. Že ženy si místo ve společnosti už vybojovaly. Proč musíme neustále narážet na šovinisty typu pana Novotného?“ zalykala se paní Alena, která musela poté, co jí pan Novotný podržel dveře, vyhledat služby psychologa.
Ačkoliv byl pan Novotný po tomto incidentu okamžitě a bez náhrady vyhozen z práce a pro výstrahu na náměstí i lámán v kole, pořád tu po něm zůstává hořká pachuť. Pan Novotný totiž není sám, který jedná s ženami s úctou a takovým tím odérem starých časů.
I dnes přes neustálou agitku emancipovaných žen můžeme najít staromilce, kteří vnitřně odmítají přijmout ženy jako muže a snaží se k nim chovat galantně. Oni nechápou, že to ženy nechtějí. Ženy nechtějí, aby jim někdo přisunul židli, pomohl do kabátu, podržel dveře anebo se k nim choval galantně. Ženy chtějí, aby je muži brali jako sobě rovné. Ženy chtějí, aby jim muži v hospodě po hádce rozbili hubu. Aby s nimi soutěžili v krkání. Ženy chtějí pracovat v uhelném dole nebo tahat na zádech těžké traverzy. Ženy chtějí být muži. Pamatujte na to a opovažte se někdy nějaké ženě podržet dveře. Dneska je to chápáno jako velmi neslušné a neuctivé.
