Zaměstnavatelé neuznávají vzdělání z vysoké školy života. Je to skandál, ozývají se hlasy absolventů
Absolvování vysoké školy života je spolu se selským rozumem hlavní a jedinou devízou mnoha vlastenců a obecně lidí, kteří do všeho jdou na plno a na vše mají názor. Vysoká škola života vás totiž ve spojení se selským rozumem opravňuje k tomu, kafrat do všeho.
Absolventi vysoké školy života nejsou líní povaleči z tradičních vysokých škol, kde se beztak učí studenti nesmysly, které jsou k ničemu. Absolventi vysoké školy života mají všeobecný přehled a drží prst na tepu doby.
Mohlo by se zdát, že studenti z vysoké školy života mají po jejím absolvování téměř zaručenou, dobře placenou práci. Vždyť pro všechny zaměstnavatele musí být čest zaměstnat absolventa vysoké školy života.
Všechno je ale jinak. Zaměstnavatelé diplom z vysoké školy života neuznávají a vyžadují vzdělání z akreditovaných škol.
„Na pozici finančního ředitele s platem 200 000 korun vyžadovali vysokoškolské vzdělání. Já jsem absolvoval vysokou školu života, a to hned dvakrát. Poslal jsem svůj životopis napsaný rukou, protože neumím moc na počítači, a oni se mi ani neozvali. Byl jsem tam teda osobně a paní na recepci mi tvrdila, že nesplňuju požadavky. Jak jako nesplňuju požadavky? Vysoká škola života pro ně není dost dobrá? S tím by se mělo začít něco dělat,“ rozčiloval se pan Antonín, skladník a bývalý kuchař, který se cítí být poškozen, neboť mu jeho vzdělání z vysoké školy života nebylo uznáno a jeho sen o lepším životě skončil hned v zárodku. Ostatně není jediným absolventem vysoké školy života, který má podobný problém.
„Po základní škole jsem šla do továrny třídit šroubky. Sice jsem neměla střední, ale zato jsem vystudovala vysokou školu života. Když potom v továrně vyhlašovali výběrové řízení na ředitele marketingu, okamžitě jsem se přihlásila. Vyžadovali kreativitu, poctivý přístup, zkušenosti v oboru a vysokoškolské vzdělání. Kreativní jsem dost, však můj muž mi vždycky říká, že ty náramky, co vyrábím z korálků, jsou děsně kreativní. Poctivý přístup taky a zkušenosti v oboru mám rovněž. Na Facebooku má moje stránka „Korálky od Natálky“ sedmdesát osm fanoušků. To je marketing jak hrom. Vzdělání z vysoké školy života mám rovněž, takže jsem počítala s naprostým úspěchem. No a co myslíte? Hovno. Prý vysoká škola života není žádná vysoká škola. Tak kde to jsme? Tohle je spiknutí elit. Oni nám nedovolí dostat se nahoru. Oni nás potřebují mít dole a ovládat nás. Všechno je to jedno veliké spiknutí. Manipulují námi skrz očkování a horoskopy,“ rozrušeně pravila paní Natálie, která měla hlavu pokrytou alobalem, aby jí ilumináti nemohli číst myšlenky.
Podle ministerstva školství nemá vysoká škola nejen akreditaci k tomu, aby mohla vzdělávat, ale dokonce nemá vysoká škola života ani žádnou budovu, kde by k výuce docházelo. O zaměstnancích ani nemluvě.
„Vysoká škola života je jen taková myšlenka. Není to opravdová škola. Všechno odstartoval internet a sociální sítě, kde bylo lidem žinantní uvádět na svůj profil své nízké vzdělání. Proto přišli s vysokou školou života. Lidé mají pocit, že životní zkušenosti znamenají znalosti a vědomosti. Lidé prostě najednou všemu rozumí. Však život je naučil,“ vysvětluje Lumír Koudelka, specialista na okrajové vzdělávací instituty.
Ať už je vysoká škola života cokoliv, jisté je, že zaměstnavatelé na to kašlou. Pokud tedy máte vysokou školu života a myslíte si, jak všem vytřete zrak, tak bohužel. Je nám líto.
Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. Realitou však je vysoký počet exekucí v Česku.
