Jediná pořádná a poctivá práce je ta rukama, rozhodl nejvyšší soud
Nejvyšší soud na konci minulého týdne konečně vynesl dlouho očekávaný verdikt ohledně toho, která práce je poctivá a pořádná. Už dlouhé roky panuje všeobecný názor převážně hlasité komunity internetových diskusí, že jediná pořádná a poctivá práce je ta rukama. Je to logické. Když makáte někde u pásu, je to poctivé. Z montážní linky se těžko tuneluje firma, podvádí na daních a podobně.
Stejně tak makat na stavbě jako stavební dělník má smysl. Zbyde po vás barák. Barák pro nějaké bohaté netáhlo, co si válí zadek v kanclu v křesle v nadnárodní korporaci, zatímco vy bydlíte v pronajaté garsonce.
Zde však není prostor na zášť nebo závist. To chraň bůh. Nyní je totiž prostor na optimismus a hlavně na tu radost. Je to oficiální. Soudně uznaná skutečnost, že jedině práce rukama má smysl.
Všechny tyhle elity, profesoři, myslitelé, herci, zpěváci, „umělci“, no prostě veškerá tato svoloč dostala konečně políček. Už i oni prozřou a uvědomí si, jak je jejich práce zbytečná.
„Proti rozhodnutí soudu se samozřejmě odvoláme ve Štrasburku. Takhle tedy ne. Dehonestovat poctivé pracující jenom proto, že nepracují rukama, je do nebe volající bezpráví. Pro tohle jsme klíčema na náměstí necinkali,“ rozhořčeně výhružně gestikuloval Lumír Vázaný, člen Svazu Netáhel a jiných umělců České republiky, a jasně deklaroval, že to takhle nenechá.
Na druhé straně je zde však spousta obyvatel střední nižší anebo nejnižší třídy, kteří si rozhodnutí nejvyššího soudu nemohou vynachválit.
„Konečně nějaké uznání. Jako takhle, selským rozumem si všichni odvodíme, že největší cenu má ta manuální práce. Protože my vytváříme hodnoty. Hmatatelné hodnoty, víme? Ti všichni umělci, manažeři a podobní jsou naprosto zbyteční. Jenom parazitují na nás těžce pracujících,“ vysvětloval Bedřich Lánský, člen hnutí Komu smrdí rum, tomu smrdí práce, bývalý posunovač, toho času nezaměstnaný.
Všichni manuálně pracující po celé České republice slaví. I ti nezaměstnaní. Dokonce se schylovalo k tomu, že půjdou slavit do ulic, nicméně jejich nadřízení, kteří jsou zbyteční a jejich práce je nepoctivá, jim to zakázali.
„Oni se na nás mstí. Jsou rozezleni z toho, že soud jejich práci, potažmo celou jejich existenci, označil za zbytečnou. Však ať si ten pocit moci užijí a hýčkají. My víme, jak to doopravdy je,“ potutelně se usmívala Irma Svázaná, šička a příležitostná uklízečka, která stejně jako ostatní manuálně pracující v těchto dnech slaví své zadostiučinění.
Za nás zbytečné novináře a publicisty nezbývá než pogratulovat manuálně pracujícím a držet palce panu Vázanému v jeho tažení za odvoláním ve Štrasburku.
Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. Realitou však je rozdíl mezi sliby a realitou v chování Miloše Zemana.
