Lezení do zadku Číně se začíná vyplácet. Dorazila první várka suroviny na výrobu pervitinu
Prezident České republiky Miloš Zeman se netají svými kladnými postoji vůči Číně. Dováží tam krtečky a Jaroslavy Tvrdíky v dobré víře, že jednoho dne to Čína nám všem oplatí. Je totiž velmi důležité si mezi velmocemi budovat přátelství. A nestačí být za dobře jenom s Ruskem. Ačkoliv Zemanovi čínskou orientaci řada lidí vyčítá, nyní se zdá, že jim všem vypálil rybník. Za neúnavné lezení do zadku, za zavírání očí nad porušováním lidských práv a za příkladné patolízalství ve věci Dalajlámy nás Čína konečně odměnila.
Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček už nedokáže skrýt své upřímné nadšení: „Je to velká událost pro celou Českou republiku. Je to jasný signál, že vztahy mezi Českou republikou a Čínou fungují a je třeba o ně i nadále pečovat. Samozřejmě, že bych se teď spolu s panem prezidentem mohl vysmát do obličeje všem těch pražským kavárníkům a lepšolidem, kteří za čínskou orientaci panu prezidentovi spílali, ale to my dělat nebudeme. My jsme lepší než oni. My jenom řekneme, že víme, co děláme, a že spolupráce s Čínou jde podle plánu.“
Není se čemu divit. Už to pomalu vypadalo, že lezení do zadku Číně dopadne jako jedno velké fiasko, když tu zčista jasna přiletěly z Číny letadlem tři tuny chemikálie, která se používá na výrobu pervitinu. „To je jen taková malá ochutnávka. Během února a března dorazí ještě deset tun kokainu a tuna velrybích penisů,“ rozplýval se nadšením Jiří Ovčáček.
Posílení státních rezerv
„Já věděl, že to Miloš dokáže,“ radoval se pan Jaromír, který je závislý na pervitinu a který stejně jako ostatní narkomani doufá, že látka na výrobu pervitinu bude zužitkována a výsledný produkt bude zdarma poskytnut potřebným. Bohužel pro pana Jaromíra a ostatní konzumenty tvrdých drog ale má být zásilka z Číny uložena do státních rezerv vedle německých marek. Ty kdysi někdo zapomněl vyměnit za eura a teď už to nejde.
Evžen Rouhačný, ekonom České národní banky, který spolu se svým týmem makroekonomů zhotovil pětiletý investiční plán zahrnující import tří tun chemikálie na výrobu pervitinu, vysvětluje: „Cena pervitinu půjde nahoru a s ním samozřejmě i cena chemikálií na jeho výrobu. Uložíme proto zásilku pod zámek a budeme čekat na vhodnou dobu. Potom část chemikálií prodáme a z části vyrobíme samotnou drogu.“
Ať už bude s chemikálií naloženo jakkoliv, jisté je, že nám skokově navýší HDP a také zlepší takzvaný scoring země. Nyní již nebude Česká republika vedená jako země třetího světa, nýbrž jako čínská kolonie. Ekonomové očekávají přísun investic ze zahraničí. Mezinárodní firmy by měli projevit zájem o otevření svých závodů právě na našem území. Z chemikálie na výrobu pervitinu tak budeme těžit všichni.
