Nová doba spisovatelská: Umělá inteligence nás zahltí informacemi. Vzdělávejme se a nedopusťme to
Před mnoha lety jsem, ještě jako malý kluk, hltal sci-fi literaturu. Jedna z povídek, které mě v té době oslovily, byla o malé holčičce, která jela se svou třídou do velkého závodu, kde jim ukázali počítač, jenž uměl psát knihy za člověka. Holčička zadala počítači, aby jí zpracoval román na určité téma. Počítač zabroukal a vypadla z něj vytištěná a svázaná kniha. Holčička knihu přinesla domů a chlubila se rodičům, jaká je spisovatelka. Ti však už měli podobných knih plný byt a nestíhali je číst. K dceřině románu se vůbec nedostali.
Na tuto povídku si vzpomenu, kdykoli píšu knihu nebo článek, protože by se mi podobný počítač hodil. Ve chvíli, kdy člověk potřebuje něco napsat – a nemusí to být zrovna román –, je dobře připravený podklad, který se už jen upravuje, k nezaplacení. V podnikání je to pak ještě potřebnější. Příkladem uveďme e-shop, pro který se musejí připravovat popisky zboží a tvořit množství textů pro prodejní kampaně. Tyto texty musí někdo napsat, pokud možno kvalitně, což jednak stojí dost peněz, jednak je kapacita lidí, kteří se copywritingu věnují, omezená.
Spisovatelem za pár vteřin
Dnes už je poměrně běžné, že se i mimo odbornou veřejnost v médiích objevují informace o rozhovorech s umělou inteligencí a články o tom, jak vědci tráví čas přípravou podkladů a učením počítačových modelů k tomu, aby například vytvořili nová díla ve stylu určitého autora. Objevují se i články o ještě tajemnějších tématech, jako je jazykový model GPT-3, jenž je schopen vytvořit text, jako by ho psal člověk. Běžnému čtenáři však stále může připadat, že kontakt s umělou inteligencí se týká pouze malé skupiny datových specialistů, kteří si s podobnými složitými nástroji „jen“ hrají. Ve skutečnosti je však umělá inteligence dávno spojena s našimi životy a možná více, než si přejeme. Dnes si za pár dolarů měsíčně můžete systém využívající umělou inteligenci pronajmout a nechat ho tvořit na základě vašeho zadání. A je to opravdu jednoduché. Napíšete pár slov a zbytek textu v požadované formě za vás systém doplní. Nic dalšího člověk o zpracování jazyka počítačem vědět nemusí.
Při testování takového systému na automatické psaní textu jsme s mými dětmi zadali počítači úkol „vytvoř příspěvek na blog o pečení dortu z ovesného mléka do 40 minut“. Do několika vteřin nám systém vytvořil jednostránkový článek i s receptem, seznamem ingrediencí a odstavečkem o tom, jak je takový dort vhodný pro lidi s alergií na mléko kravské. Kromě několika drobností v jedné větě v textu nebylo třeba nic měnit. Doplnili jsme recept o obrázek „dort ve stylu Van Gogh“, který jsme vytvořili pomocí jiného systému, jenž obdobným způsobem vytváří originální grafiku, a měli tak velmi rychle pěkný příspěvek připravený k okamžité publikaci například na sociálních sítích.
Rizika informačního přehlcení
Protože je výše uvedený systém univerzální, hravě si poradil i s úkolem „premiér České republiky Fiala, rozpočtový deficit ČR“ nebo třeba „návštěva hradu Bezděz, do kopce, hezký výhled, dobrá restaurace“. Ušetřili jsme minimálně desítky minut času, jež by člověk strávil psaním textu vlastního.
Přestože se zatím celé knihy na míru, jak tomu bylo ve zmíněné sci-fi povídce, netisknou, stojíme na křižovatce. Už nyní jsme přehlceni obsahem, jejž pro nás vytvářejí jiní lidé nebo který si vytváříme sami. Ve chvíli, kdy se do generování obsahu ještě více než dnes – tedy opravdu masívně – zapojí stroje, bude informační přehlcení nesnesitelné. Stejně tak přijde krize důvěry v informace, protože už si nikdo nebude jistý, zda je daná věc pravda ověřená a zpracovaná člověkem, nebo zda ji na zakázku vytvořil nějaký stroj s cílem nás ovlivnit. Současně půjde takové ovlivnění realizovat mnohem jednodušeji a na individuální bázi – na každého z nás bude moci stroj zacílit speciálně upravenými „ovlivňovacími“ texty na míru naší osobnosti a odstínit nás od skutečnosti. To dosud nešlo, protože armády lidí, kteří se tvorbě takovýchto manipulativních textů věnují, mají stále omezenou kapacitu.
Bez vzdělání to nepůjde
Perspektiva to není příliš veselá, ale je jen na nás, do jaké míry dovolíme, aby výše popsané mechanismy ovlivňovaly naše životy a jak moc díky svému vzdělání převýšíme masu smýkanou emocemi a řízenou stroji. První sci-fi z mého dětství se pomalu stává skutečností, věřím však, že ta druhá z mé dospělosti, o níž se zmiňuji v předchozím odstavci, naplnění nedojde. Pojďme proto společně začít „krotit zlá data“, a hlavně lidi, co je cíleně vytvářejí. Bez nás to nepůjde.
Autor je zakladatelem platformy Data & Business a prorektorem Vysoké školy ekonomické v Praze
