Duchové: Zdánlivě chaotický film z Istanbulu vám ukáže jeden temný den v životě Turků
„Začala jsem Duchy psát se zvukem vrtulníků z filmu Apokalypsa v hlavě,“ vzpomíná turecká scenáristka a režisérka Azra Deniz Okyay na vznik celovečerního debutu, který loni v Benátkách zvítězil v sekci Týden kritiky. „Věci kolem mě se měnily téměř rychlostí světla a já chtěla zachytit určitý okamžik. Potřebovala jsem, podobně jako válečný fotograf, nasekat hromadu obrázků, abych pochopila, čím vlastně procházíme.“
Istanbul v Duších skutečně připomíná válečnou zónu. Je konec října a v megalopoli nejde od rána elektřina. Šíří se chaos, na mnoha místech dochází k násilným střetům či rabování. Jenže i v téhle situaci musejí lidé řešit své každodenní problémy a starosti. Dospívající Didem se chce s kamarádkami zúčastnit taneční soutěže, trénuje v tanci malé holky z ulice a hledá svého přítele Kaana, který jí byl údajně nevěrný. Nešťastná İffet shání peníze, aby svému synovi zaplatila lepší podmínky ve vězení, a ze zoufalství se odhodlá i k nezákonným cestám. Feministická aktivistka Ela spolupořádá protestní akce na podporu utlačovaných žen a členů LGBT+ komunity. A prohnaný Rasit odírá uprchlíky ze Sýrie na nájemném za ubytovnu a pomáhá chamtivým developerům, kteří potřebují „uvolnit místo“ zabírané historickými budovami.
Výpadek proudu funguje jako nosná metafora pro sociopolitickou situaci dnešního Turecka. Okyay se na ploše několika hlavních postav vyjadřuje k mnoha aktuálním tématům, za všechna k restrikcím uvalovaným na ženy v patriarchálním uspořádání. Řeší také neutěšené životní podmínky ve velkoměstech či necitlivou renovaci starších čtvrtí. Ve filmu však probleskuje i optimismus nastupující, mladé generace, která přestává mít chuť dělat s „tradiční“ společností kompromisy.
Duchové, inspirovaní podle autorčiných slov Kerouakem nebo knihou Naomi Kleinové Šoková doktrína, jsou dravou prvotinou se zralou vizí. Okyay děj zasazený do jediného dne vypráví na přeskáčku, používá ruční kameru a záběry z mobilu. Věrně tak zachycuje atmosféru skutečných míst v ulicích Istanbulu – zejména čtvrti Gülensu, kde prý ještě nedávno sídlila řada politicky angažovaných hnutí. Za opojně chaotickým dojmem z filmu však stojí pečlivá příprava a precizní realizace.
V poslední scéně filmu Didem vzdorně tančí ve ztemnělé uličce, vedená jen zářícím displejem mobilu. „Chtěla jsem divákům ukázat temnotu, ale zároveň je vybídnout k tomu, aby hledali světlo a naději,“ říká Okyay.
Duchové
Režie: Azra Deniz Okyay
Turecko / Francie / Katar, 2020
