Zloději: Když se kradou děti aneb Zlo s dobrými úmysly?
I díky nedávné olympiádě jsme si zvykli na určitý obraz Japonska, jejž tři roky starý snímek Zloději rozbourává. Na periférii se zchátralými boudičkami a špinavými uličkami žije značně alternativní rodina, kterou oceňovaný japonský režisér a scenárista snímku Hirokazu Kore´eda po celé dvě hodiny nepřestává sledovat.
Takovou dávku japonské kulturní jinakosti a zároveň bezmoci nad ubližováním dětem z chudých rodin jsme naposledy mohli vidět na Netflixu v loňském dramatu Matka režiséra Tacušiho Ómoriho.
Titulními Zloději jsou Osamu, který se občas nechá zaměstnat na stavbě, ale radši krade v obchodech s pomocí malého Šóty, šikovného učedníka ve zlodějském řemesle. V malém domku s nimi u staré paní Šibatové, v nepořádku a špíně, přebývají hlava na hlavě ještě Nobujo, která vybírá kapsy kalhot a bund zákazníků hotelové prádelny, a striptérka Aki.
Zvláštní rodinné uskupení brzy doplní týraná holčička Juri, kterou Osamu s Nobujo najdou na balkóně, kde si hraje sama na mrazu, zatímco rodiče si ve vytopeném bytě vyřizují účty… „Zachránit“ takto dítě, které nikdo nemá rád, a věnovat mu lásku a teplo rodiny přece není zločin – nebo ano?
Tohle není jediná otázka, již si divák klade. Kradou ti dva z plezíru, anebo by jinak skutečně hladověli? Oni se přece nevrhají po jídle; strkají do kapes i šampony a pak ještě dostanou vyčiněno, že domů přinesli špatnou značku. A proč před krádeží točí palci mlýnek? A proč sympatický městský pár hostí babičku Šibatovou a ve dveřích jí na odchodu dává obálku s bankovkami?
Postupně se dozvídáme víc o dramatických tajemstvích a motivacích jednotlivých členů tlupy, která se podobně jako otec a dcera v kanadsko-americkém dramatu Beze stop (53. MFF KV, 2018) rozhodla žít mimo společnost a její pravidla; jen ne v oregonské divočině, ale na městské periférii.
Snímky Hirokazua Kore’edy (Naše malá sestra, Po bouři) bývají ovlivněny dokumentárními postupy a zkoumají prazvláštní mezilidské, zejména rodinné vztahy. Herci často improvizují a dokonalá kamera sjíždí po promyšlených, často úchvatných kompozicích.
To vše platí i o tomto tichém, jemném, skromném filmu, jenž chytne za srdce nejen festivalového diváka, ale i člověka přivyklého hollywoodským thrillerům. Právem před třemi lety získal Zlatou palmu v Cannes a pak byl nominován na Oscara a Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný snímek.
Zloději
Režie: Hirokazu Kore’eda
Japonsko, 2018
