10 slavných filmových hlášek podle principů politické korektnosti
Politická korektnost má samozřejmě ušlechtilý cíl, jenom se občas snahy přehnaně korektních lidí upřou špatným směrem. Protože pro vás sledujeme Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, rozhodli jsme se pohrát si s myšlenkou, co se stane, kdyby se přehnaná korektnost vrhla do světa filmu. (A taky nás to bavilo psát.)
Vždycky, když se někdo oboří na Tarantina kvůli míře násilí v jeho filmech, vždycky když se někdo ptá Scorseseho, proč musí ve filmech používat rasové urážky a pokaždé, když se někdo pohoršuje nad von Trierem, každému filmovému fandovi se rozsvítí v hlavě varovná kontrolka. Taková politická korektnost může být fajn věc, ale nic se nemá přehánět a rozhodně by se tím nemělo svazovat umění.
To nicméně neznamená, že si skrz umění nedokážem s trochou přehnané korektnosti užít velkou spoustu legrace. Protože se poflakujeme po karlovarském filmovém festivalu, kde teď pochopitelně budou do soboty tématem číslo jedna filmy (a Becherovka), zkusili jsme překopat některé nejslavnější filmové hlášky do něčeho, čemu říkáme hyperkorektština.
Zkuste schválně do komentářů hádat, které hlášky jsou odkud, jak zněly původně… a klidně nám napište i řadu vlastních, budeme se na ně těšit.
