Jaroslav Róna: Je strašné, o co mě okradli komunisti, chystá se válka proti normálním lidem
Sochař, malíř a grafik Jaroslav Róna se hned v začátku rozhovoru přiznává, že i když pořád maluje, poslední dobou hlavně sochaří. Pod rukama mu postupně vzniká šestimetrový kolos Milosrdný bůh 20. století. O tom, jak se na takovém obru pracuje, proč si užívá varská festival, o měsíční emigraci nebo o tom, jak našel své životní poslání v dalším díle Prostoru KVIFFX.
Vést rozhovor s někým jako je Jaroslav Róna je radost. “Já vždycky něco plácnu, ale nejsem na sítích, takže se lidi o tom pak začnou hádat a já to ani nevím,” směje se. Říká taky, že díky tomu, že se sociálním sítím vyhýbá se nezamotal do žádných konspiračních teorií a pomáhá to na duševní zdraví.
Promluvil také o svém dětství, o tom jak s rodinou v jedenácti letech na celý jeden měsíc emigroval do Švýcarska, ale mamince tam bylo úzko a tatínek jí nedokázal odporovat. “Dodnes si pamatuju náš návrat do Česka,” vzpomíná. “Pršelo, vraceli jsme se přes rozvadov a v protisměru se valila kolona aut, my byli jediní, kdo jel dovnitř. Lidi si klepali na čelo.” Upozorňuje ale, že emigrovat stojí neskutečné úsilí a odvahu. “Emigrovat není snadné.”
V dalším díle Prostoru KVIFFX, speciálním vysílání přímo z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, dál Jaroslav Róna mluví o současné politice, o tom co ho fascinuje na padlých civilizacích, o tom jak mu kdysi anděl v kině Hvězda poradil, co má dělat… a o spoustě dalších věcí.
