Při natáčení nás zastavili policajti a mysleli, že jsme zfetovaný, říká Adam Mišík o filmu BANGER.
Tahle role pro něj bude zlom, protože o žádném českém filmu se letos nebude mluvit víc. Zpěvák a herec Adam Mišík (25) hraje v mrazivé komedii BANGER., natočené na iPhone, dealera nejlepšího kokainu v Praze. Je to zábava s nervózní energií, z níž vám zatrne, hlavně se ale nikdy necítíte trapně, protože konečně vznikl film od lidí, kteří současným mladým Čechům rozumějí. BANGER. režiséra Adama Sedláka míří po Varech v září do kin.
Pro roli Alexe, který rozváží drogy, ale chce prorazit v rapu a nahrát pořádný banger, jste původně nebyl první volbou. Stál jste o ni hodně?
Původně jsem měl hrát Láďu, což je Alexův rozjetý a rozjívený „manažer“. Na castingu jsem dostal jen stránku s jednou scénou, abych pochytil, o čem BANGER. je. Už když jsem to četl, říkal jsem si: to je skvělý. Dlouho tady nebyl film o mladých lidech a pro mladý lidi, který by popisoval dění v Praze a ve větších městech. Posledních pár let jsem trávil s kluky z týhle scény, takže jsem si hned dovedl představit, jak bych chtěl Alexe zahrát. Pozval jsem pak Adama k sobě do studia, pustil mu nějaké věci a řekl mu, že by bylo cool, kdybych napsal track, o který se Alex ve filmu snaží. Prostě jsem si pro to šel. A Adam se chytl myšlenky, že můžu zahrát roli, která je úplně jiná, než co ode mě lidi čekaj’.
Takže se v Alexovi, který baží po uznání, statusech a respektu okolí, úplně nevidíte?
Myslím, že příběh Alexe ve filmu BANGER. je příběh spousty kluků, který mají sen a chtějí prorazit. Je důležitý, když si najdete nějaké osobnostní průsečíky s rolí. Ale myslím, že je evidentní, že ten zamlklý Alex nejsem tak úplně já. Vím ale, že lidi jsou schopni jít i za hranu, aby se vyšvihli nahoru. Znal jsem spoustu mladých kluků jako Alex, kteří dopadli hodně špatně.
Alex ve filmu mimochodem řeší, že nemá zajištěného otce, který by mu v jeho úsilí pomohl. Vy jste asi za svoji kariéru často slýchával opak.
Každý máme ty karty nějak rozdaný. Nebudu říkat, jestli je to výhoda, nebo nevýhoda. Můžete udělat sebelepší věc, ale stejně lidi, kteří vás nemají rádi, šáhnou po tomhle. Nevím, jestli mi dal Adam Sedlák roli v tomhle filmu, protože můj táta je Vladimír Mišík. Myslím si, že ne. Že to prostě takhle nefunguje.
Co vám pomohlo dostat se do role?
Já se nepovažuju za herce, který se v improvizaci cítí nějak extrémně svobodný, mám z ní někdy spíš strach. Jsou herci, kteří ji vyloženě milujou, ale je to dvousečný, protože může fungovat, ale taky může přijít velkej průser. Postavu jsem měl „nacítěnou“ i díky tomu, že jsem pro film vytvořil track, o který se Alex na plátně snaží. Režisér mi ho třeba třikrát vrátil k přepracování. Se Sergeiem Barracudou, k němuž se moje postava snaží dostat, ho plánujeme vydat. Myslím, že Adam Mišík featuring Sergei Barracuda bude věc, která bude hodně rezonovat.
Vyhrocené reakce bude určitě vzbuzovat i samotný film.
Takových filmů tady moc nevzniká. Myslím si, že je to škoda. Jestli se třeba lidi bojí riskovat? Tohle fakt nebyl film s obřím rozpočtem, ale dal se udělat, protože ho podržel dobrý nápad se scénářem. Ten film tě chytne. Není to takový ten rozplizlý art.
Je to pop, který ale bude ve Varech!
Jasně! Chtěl jsem tím říct, že ne každej pop musí být špatný a ne každej art musí bejt nutně umělecký dílo. Je to film, který je ve Varech, takže má větší umělecký přesah, ale zároveň je to věc, která bude bavit, řekl bych, i širokou veřejnost. Není jen pro pár pražských filmových fanoušků.
Cítil jste ten potenciál na natáčení?
Za prvý jsem vůbec nevěděl, jestli to natáčení vůbec dám, protože tři měsíce předtím mi kompletně ochrnul obličej a byl jsem měsíc v nemocnici. Adam tam za mnou přišel a mně prostě visela půlka ksichtu. Procházel jsem před rokem vlastně tím samým, co má teď Justin Bieber (kanadský zpěvák má nemoc způsobenou virem, který napadá lícní nervy; pozn. red.), takže jsem byl po dvou měsících braní léků dost rozlámanej a unavenej. Ale zase jsem si říkal, že když budu mít půlku obličeje nefungující, filmu to vlastně ani nevadí.
Točilo se na iPhone, patnáct dní, bez velkého štábu. Celý příběh se odehrává v detailech tváří postav, kluby a priváty jsou jen rozostřená prostředí v pozadí. Jak moc to bylo celé guerillové?
Byla to jízda, koneckonců jsme točili víceméně chronologicky. Podle mě jsme si sáhli na svoje limity, protože na konci už jsme jeli v kuse a hrozilo vyhoření. Chyběly totiž tak čtyři natáčecí dny, možná víc. Když jsem viděl ve střižně pár sekvencí, říkal jsem si, že mi je z toho normálně skoro blbě! Pro herce není příjemný, když má furt v ksichtu kameru.
A řídíte auto.
Jezdil jsem po Praze a někde nás u Hiltonu dokonce zastavila policie. Ne že by se ve finále něco stalo, ale byla to taková lehká buzerace. Vedle mě seděl Marcel Bendig, který byl trochu nalíčený, aby vypadal, že je sjetý, a policajti si ho vytáhli z auta, i když jsem řídil já. Začali mu prohledávat tašku, kde samozřejmě nic nebylo. O den dřív jsme ale natáčeli asi s kilem fejkových drog, takže si myslím, že by bylo vtipný, kdyby je třeba našli v kufru!
Vás policie nepoznala?
Vypadal jsem jinak, měl jsem na obličeji kérky.
Mohl jste mluvit do toho, jak Alex vypadá a jak je oblečený?
Hodně jsme to řešili. Nechtěli jsme z něj dělat týpka, který by byl přehnaný drsňák, protože takový prostě není. Žádná mlátička. Je to vlastně citlivej kluk, kterej si vybral tenhle job a nějak se snaží přežít. Zároveň umí vydělat prachy. A k tomu patří móda, která by ale neměla křičet. Nechtěli jsme, aby úplně svítil, protože by to nemělo smysl. Když je někdo drogový dealer, vypadá nenápadně.
Alex ve filmu BANGER. míchá koktejl drog, kokain si u něj objednávají všechny myslitelné skupiny lidí. Film bude určitě někoho šokovat, ale drogy spíš normalizuje. Myslíte, že podal realistickou zprávu o tom, co všechno může přinést pražská noc?
Pamatuju si, jak za námi v osmé třídě přišla nějaká paní, která podle mě ani drogy nikdy neviděla, a říkala: „Děti, neberte drogy!“ Samozřejmě že po škole si šla půlka třídy ubalit brko. Je to tak, že drogy tady jsou a budou, a řekl bych, že jsou v podstatě součástí dospívaní každýho člověka. Spíš je důležitý o nich mluvit otevřeně, bez předsudků, a řešit, co s lidmi dělají. Kdo si je chce zkusit, ten je zkusí. A řekl bych, že většina lidí si na ně šáhne. Pak záleží na každým, kde má hranici.
Alex ve filmu veze kokain i poněkud starší skupině takzvaných Pátečníků, mezi nimiž je pár skutečných, velmi známých lidí pražského kulturního a mediálního života.
My měli velký problém sehnat reálný lidi, kteří by do toho šli a vlastně se dokázali takhle veřejně inkriminovat. Ale samozřejmě jde jenom o film.
Máte image partyboye z Letné, trochu z vás ale cítím, že už večírky neobrážíte a že máte tuhle etapu za sebou.
Co se týče party, tak asi už jo. Vlastně se nějaký čas snažím být střízlivý. Neříkám, že jsem takový ten definitivní abstinent, ale myslím si, že všechno má svůj čas a svoje místo, a když to člověk vyčerpá, je na čase jít dál. Cítil jsem, že jsem potřeboval zažít nějaký jiný stavy vědomí, rád jsem analyzoval, co se se mnou děje. Myslím si, že už mi tahle etapa dala všechno, co mi měla dát, vzal jsem si z ní svý, ale je na čase zkusit něco jinýho.
Umíme si obecně vůbec přiznat závislost?
Podle mě si málokdo dokáže přiznat, že vůbec nějaký problém má. Třeba alkoholismus je v český společnosti celkově relativizovanej. Když někam přijdete a řeknete, že nepijete, lidi se vás ptaj’, jestli jste zdravej. Lidí, který tenhle problém maj’, je fakt hodně. A myslím si, že i geneticky to máme dost daný. Pochopil jsem, že závislost je cesta do pekel.
Takže i pro vás bylo třeba někdy složité zastavit se nebo si uvědomit, že už je to moc?
Určitě. Měl jsem nějaký takový období. Ale říkám: Je důležitý otevřeně si přiznat, že mám problém, který nikdy nezmizí. Když má člověk problém se skleničkou, musí s ním pracovat. Existují nějaký triggery, který chuť na alkohol spouštějí. Myslím, že je dobrý o tom mluvit. Lidi se prostě bojí veřejně přiznat, že mají problém s chlastem. Jenže čím dřív ho začne člověk řešit, tím líp. Ono se potom, po třiceti letech nalejvání, už blbě odvyká. Ale také vnímám, že Praha zažila hodně divoký období. Teď, po covidu, mi přijde, že hodně mých kamarádů dupe na brzdu.
Prý se připravujete na první boxerský zápas. Soupeřem má být rapper Vercetti CG.
Můj soupeř si zlomil zápěstí, takže zápas se odsouvá. Pro mě je podstatný, že potřebuju mít fyzickou zátěž, abych se držel v psychický pohodě. Baví mě jít do gymu, kde jsou kluci, kteří mají úplně jiný práce, jiný životy. Člověk vyjde z uměleckýho prostředí a mega si odpočine. Je to vlastně i super pro herce. Být fyzicky ready. Když se podíváte na slovenské herce, vypadají všichni výborně. No dobře, ne všichni, ale hodně z nich vypadá fakt hodně dobře. Oni se o sebe prostě starají, což v Česku moc v módě není. Tady pořád jede takový to strejcovství. Taky jsem si řekl, že bych chtěl vypadat dobře. Samozřejmě, pokud role bude vyžadovat, abych přibral, prostě přiberu, ale myslím si, že když je člověk mladej, měl by bejt fit. Dokud může, měl by na sobě makat.
Může se stát ze sportu droga?
Určitě. To je zdravá droga, tělo má rádo pravidelnost, a když si na pohyb zvykne, dělá mu dobře. Když ví, že ho dostane pětkrát šestkrát týdně, těší se.
Máte to pořád rád doma na pražské Letné?
Miluju to tady. Narodil jsem se tady a chci tady i umřít. Mám tu byt, celou rodinu, fakt se tady cítím jako doma. Není pro mě jinej domov než tady. Narodil se tady i táta, máma tady žije od nějakých 80. let. Nás starousedlíků už tady moc ale není, spousta známých obličejů se odstěhovala.
Je to specifická čtvrť v tom, že každý má v Letenské partě spoustu názorů na všechno.
To jsou ale ty náplavy. Ne, to si dělám srandu. Já tady ještě zažil jinou Letnou, která ještě nebyla hipsterská, vyžehlená. Tady se to mlátilo na hřišti. Tady byli kluci, kteří si stříleli jehlou a pak to tady chodili rozjíždět, takže to po večerech bylo celkem vostrý.
Jaké to je, bydlet v domě s rodiči?
Každej máme svoje patro. Když je táta doma, chodím za ním každý den, ale máma pracuje, ségra zkouší v divadle, brácha toho taky má spoustu, takže se třeba čtrnáct dní nevidíme. Samozřejmě i vzhledem k tátovu věku je fajn, že mu můžu být nablízku. Nikdo nemládneme a snažíme se mu pomáhat tak, jak můžem. Aby se měl dobře, aby měl v lednici nealkoholický pivo a Colu Zero. To, co potřebuje.
Vy se máte dobře?
Je to fajn. Člověk maká, aby mohl makat ještě víc. A je důležitý se z toho nezbláznit. Kdyby byl člověk hvězda v Německu, nebo v Americe, nedělá pět věcí najednou, což tady bohužel nejde. Ale už si taky uvědomuju energetický limity. Tím, že tuhle práci dělám nějakých sedmnáct let.
Z toho sólově zpíváte tak deset?
Teď je to devět let. Když mi bylo patnáct šestnáct, samozřejmě jsem dělal hudbu úměrnou mýmu věku. A teď je mi o deset let víc a už jsem si něco zažil. Každý umí být slavný tři roky. Ale pak tě najednou lidi viděli zleva, zprava, zezadu, zepředu. Musíš pořád přemýšlet nad tím, jak lidi překvapit, jakým způsobem zůstat relevantní. Nechceš se stát takovou tou celebritkou, která se ukáže na večírku a udělá rozhovor do bulvárního plátku. Zůstat relevantní dlouho je poměrně těžký. Hlavně pořád oslovovat mladou generaci… Dneska uděláš track a za půl roku už je to starý. Proto jsem rád, že mám teď s filmem příležitost zase udělat něco novýho. Mám po dlouhý době radost z nějakýho projektu, cejtim zas takovej náboj, že mě lidi uvidí úplně jinak.
Takže se do Varů těšíte?
Moc. Možná tam dokonce poruším abstinenci.
