RoboCop letos slaví pětatřicet let a nezestárl ani o den
V Sekci Půlnoční filmy uvedl Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech osmdesátkovou kultovku RoboCop. Říkali jsme si, že na to musíme jít už jenom proto, abychom viděli, kolik lidí naláká v pátek o půlnoci něco, co je v podstatě osmdesátková béčková sci-fi? Inu…
V roce 2014 se studio SONY pokusilo vzkřísit jednu z nejmilovanějších sérií, které mají k dispozici. Legendárního RoboCopa, napůl robota a napůl… no, člověka ne. Policajta. Nalili do toho docela dost peněz, nějakých sto třicet milionů dolarů. Nasázeli tam hromadu hvězd, Michaela Keatona, Garyho Oldmana, Michaela K. Williamse, Samuela L. Jacksona a titulního robopoldu hrál Joel Kinnaman, kterého můžete znát jako šéfa komanda z obou verzí Sebevražedného oddílu.
Remake se povedl, je to vlastně po všech stránkách mnohem lepší RoboCop film než originál z roku 1987. Doopravdy vidíte příběh Alexe Murphyho, máte rádi jeho i jeho rodinu a tragédie jeho téměř smrti vás o to víc zasáhne. Společně s ním vidíte, co se stalo s jeho tělem v příšerně vividním body horror momentu, akce je prostě strhující, arch postav dokončený, Murphy je reálně detektiv, vidíte ho vyšetřovat a jeho oblek vypadá asi tisíckrát víc cool než v originálu.
Tak je, kruci, možné, že po remaku dneska už neštěkne ani pes a na originál režiséra Paula Verhoevena bylo včera na půlnoční (!) projekci na Karlovarském filmovém festivalu natřískané kino?
Navždy aktuální
Řada lidí tenkrát před osmi lety tvrdila, že nový RoboCop propadl proto, že nemá přístupovost R, tedy, že to není krvavá řezničina jako byl originál. Já bych si ale troufl tvrdit, že krev má jenom dvojí efekt. Jednak dokáže šokovat a děsit diváky a jednak podtrhovat to, co se film snaží říct. A tady je právě problém remaku RoboCopa a vlastně i všech jeho sequelů. Nemají vůbec co říct, soustředí se na titulní postavu, jako kdybyste koukali na laciný film od Marvelu. Ale Verhoevenově originálu je RoboCop tak trochu ukradený. Ten film je hlavně o světě kolem robopoldy, protože právě tím světem chce film něco říct.
I kdybyste původního RoboCopa nikdy neviděli, jenom výčet autorů a okolností, za kterých vznikl, by vám měl stačit, abyste pochopili, na co se vlastně budete dívat. Počítejte se mnou! Režisér Paul Verhoeven, který prožil dětství v nacisty rozbombardovaném Rotterdamu a ze všech věcí na světě nejvíc nenávidí fašismus, scenárista Michael Miner, který dospěl během kolem aféry Watergate, hnutí hippies a draftování do války ve Vietnamu. A tihle dva spolu mají dělat film o tom, jak soukromá korporace zasahuje do práce americké policie. A dělají spolu tenhle film zatímco je Ronald Reagan na vrcholu svých politických sil. Můžete hádat třikrát, jaký ten film asi bude.
RoboCop je satira. Je tedy asi tak jemná, jako výstřel z brokovnice, ale satira to je. Co víc, při sledování už můžete vidět umělecké základy, na kterých jednou vyroste Total Recall nebo ta nejlepší Verhoevenova krvavě brutální satirická sci-fi - Hvězdná pěchota. Tohle je zatím taková práce na hrubo… ale je to od srdíčka a z upřímné nasranosti. A na takový film budou chodit lidé o půlnoci do kina i po pětatřiceti letech.
