Nová herecká generace: Je těžké říkat ne, chtěla bych si všechno vyzkoušet, říká Simona Lewandowska
Průlomovou rolí pro ni byla rosnička Andrea v seriálu Dobré ráno, Brno!, k vidění je nyní v seriálu Zlatá labuť, natočila už i první celovečerní film – Aristokratku ve varu, která půjde do kin příští rok. Dokončuje DAMU, zkouší v divadlech a chystá se na pracovní stáž do Polska, kde má kořeny. V budoucnu chce Simona Lewandowska (23) hledat rovnováhu: mezi filmem a divadlem, rolemi tady a v zahraničí, prací a osobním životem.
Máte s podobně starými hereckými kolegy něco společného? Cítíte nějakou generační sounáležitost, nebo se vnímáte spíš jako soubor individualit?
Vlastně obojí. Přirozeně to vzniká tím, že jsme vyrůstali ve stejné době, pro kterou jsou specifické sociální sítě: člověk si může navolit, co bude poslouchat za muziku, kdy se na co podívá, tyhle možnosti jsou vlastně neomezené a ta svoboda obrovská. I příležitosti, jak člověk může sám sebe definovat nebo s čím se může ztotožnit, jsou daleko větší. To, co nás spojuje, z nás zároveň dělá silné jednotlivce.
Čím se vy a vaši vrstevníci odlišujete od starších kolegů? Třeba i na place, v přístupu k práci...
Dneska se víc klade důraz na empatii a citlivost a herečky a herci v mém věku si už umějí nastavit hranice líp, než to podle mě bývalo zvykem. Máme menší strach se hlasitě ozvat. Taky vidím rozdíl v tom, že velká část mladých herců, kteří točí, mají agenty a samozřejmě sociální sítě. Asi i kvůli nim se dnes podle mě z člověka snáz stane produkt.
Jak používáte sociální sítě vy? Vnímáte je jako součást profese, nutné zlo, nebo vás baví...?
Mě vlastně baví. Přijde mi třeba vtipné, že když jsem přišla na společné focení pro Reflex, vlastně jsem díky sociálním sítím už věděla, co ostatní dělají, na čem pracují a tak. Myslím si, že mám k sítím zdravý vztah. Není to nezbytnost, ale je fajn, když je herec má. Myslím, že by si je neměl vést podle zajetých šablon, protože tím se vytrácí autenticita. Kdybych chtěla a věnovala jim víc času, asi bych mohla mít víc followerů, ale bylo by to pro mě teď nepřirozené. A taky je potřeba být opatrný v tom, že sítě vyvolávají úzkosti, u herců například – proč tohle netočím já, proč jsem nebyla na tomhle castingu... Každopádně jsem ráda, že důraz na přirozenost bez pozlátka začíná být na Instagramu trendem.
Co pro vás byla průlomová nebo přelomová role, kariérní zlom?
Televizní rosnička Andrea v seriálu Dobré ráno, Brno! Byla to pro mě doposud asi největší příležitost, kde jsem mohla ukázat, že mám i komediální stránku a smysl pro humor, který je pro mě v životě velmi důležitý. Pocítila jsem uznání i od lidí z branže a začalo mi chodit více nabídek, za což jsem moc vděčná.
Dotáčíte druhou řadu seriálu Zlatá labuť. V čem dalším budete k vidění?
Dotočila jsem ještě film Aristokratka ve varu, svoji první velkou roli v celovečeráku. Bylo pro mě zásadní vyzkoušet si takový velký úkol a s ním spojenou zodpovědnost. V červenci budu točit televizní film pro Českou televizi. A přes léto zkouším ve Stavovském divadle a alternativnější projekt v Kasárnách Karlín.
Co je pro vás teď pracovně nejtěžší? Je to třeba něco, co máte společného se svými hereckými vrstevníky?
Vzhledem k tomu, kolik existuje různých mediálních platforem, se tu nikdy netočilo tolik věcí, takže člověk nechce přijít o žádnou příležitost a chce si všechno zkusit. A pro mě je těžké začít říkat ne. Hrozně ráda bych si to všechno vyzkoušela, ale nechci zároveň podat špatný výkon nebo dopustit, aby ten nával práce měl dopad na můj osobní život. Ale to chodí ve vlnách, dřív jsem zase neměla do čeho píchnout nebo jsem ještě před půl rokem měla problém být sebevědomá v kolektivu, kde je většina lidí starších. A ještě mám jeden velký problém – selftapy. První kola castingů často probíhají tak, že se herec nejdřív natočí na video a nahrávku pošle. Já se přitom daleko radši s režisérem setkám osobně a zkouším to s ním naživo. Takže s touhle disciplínou momentálně bojuju.
Selftapy ale zároveň hodně zjednodušují castingy do zahraničních projektů. Dovedete si představit, že byste dlouhodobě pracovala v cizině? A chtěla byste?
Jsem napůl Polka a chystám se do Polska na Erasmus. Pojedu na pracovní stáž, musím si ještě vybrat, jestli do Varšavy, nebo do Vroclavi. Moc bych si přála pracovat tam i později.
Máte za sebou pražskou konzervatoř, dokončujete DAMU. Co vám školy daly?
Mám pocit, že jsem se všechno naučila až na DAMU. Bylo to pro mě nejkrásnější období života. Vypěstovalo mě jako člověka, naučilo mě přemýšlet o věcech jinak, fungovat v kolektivu s lidmi, kteří pocházejí každý z úplně jiného prostředí. Naučila jsem se například nesoudit lidi a uvědomit si, že i když s někým nemusím třeba ani jít na kafe, můžeme si perfektně rozumět pracovně a užívat si to spolu.
Kde se vidíte za deset let? Kam se chcete posouvat?
Ráda bych měla lepší rovnováhu mezi prací a osobním životem. Teď dodělávám školu a hodně pracuju, ale za deset let bych chtěla mít rodinu a pevnou půdu pod nohama. A co se týče práce, ráda bych byla v pozici, kdy si můžu vybírat a dělat převážně věci, které mi dávají smysl a baví mě, nepracovat jen proto, abych se finančně zajistila. Ráda bych působila střídavě i v Polsku nebo jinde v zahraničí. A ráda bych byla součástí dalších filmů, protože Aristokratka pro mě byla velmi příjemná zkušenost, a zároveň bych se i nadále chtěla věnovat divadlu. Mám optimistickou představu, že budu mít dobrou práci před kamerou, která mi zajistí peníze na to, abych mohla dělat divadlo, jaké budu chtít. Nejlíp s kámoši!
Hromadný profil nové herecké generace najdete v aktuálním čísle tištěného Reflexu.
