„Jsem trans, takže se mě téma Úsvitu dotýkalo,“ říká herec Richard Langdon z nového českého filmu
„Na tohle absolutně nejsem zvyklý, vůbec to není můj svět,“ říká mi v karlovarském Grandhotelu Pupp s plachým úsměvem osmadvacetiletý slovenský sociální pracovník a nyní i herec Richard Langdon, jenž se objevuje v roli Saši v českém filmu Úsvit. Jaká je přesně povaha jeho role, by se dalo považovat za spoiler. Postačí tak říct, že scénář Mira Šifry pracuje i s motivem alternativní pohlavní identity. „Jsem transgender, takže se mě téma Úsvitu bytostně dotýkalo,“ sdělil Langdon Reflexu o své první filmové roli.
Nijak prý neusiloval o roli ve filmu, produkční tým Barletta ho našel díky jeho práci sociálního pracovníka a poradce pro LGBT komunitu na Slovensku. „Když mi od nich přišel mail, jen jsem se s chutí zasmál. Přišlo mi to absurdní; co jim jako neherec můžu nabídnout? Říkal jsem si, že jim to jen pokazím. Ale přečetl jsem si scénář a řekl si: Wow! Měl jsem najednou bytostnou potřebu se toho projektu zúčastnit,“ popisuje. Sám je totiž transgender.
Miro Šifra si do toho nechal kafrat
Od první chvíle se prý cítil velmi bezpečně, což pro něj bylo důležité. „Mnoho trans lidí se bojí jít do těchto kolektivů, je to cizí svět. Ale já jsem měl na tuhle partu štěstí,“ vzpomíná. Tvůrci ho prý využívali i jako konzultanta, jeho zásahy do scénáře však byly minimální. „Dík patří scenáristovi Mirovi Šifrovi. Kdyby nebyl dostatečně citlivý a neměl dost informací, mohlo to dopadnout velmi špatně. Oceňuju, že si do toho nechal kafrat,“ říká.
Postava Saši se objevuje ve společných scénách nejčastěji s Helenou, protagonistkou filmu, již ztvárnila herečka Eliška Křenková. Ta už pracovala i jako herecká koučka při natáčení s dětskými herci ve filmu Všechno bude, nyní prý Langdonovi dávala pocit bezpečí: „Netlačila na mě. Je to jen můj pohled, ale mám pocit, že vůči mně neměla tak vysoká očekávání, jaká má sama na sebe. To mi velmi pomohlo.“
Nejvíc prý Langdon přemítal nad tím, jakým způsobem ve filmu ukázat tělo. „Nevím, jak je to u vás, ale minimálně u nás na Slovensku je diskurz o našich tělech veřejná debata. To ale nemá být veřejná debata. To je pro mě nejtěžší, ukazovat nějaké části mého těla. Tvůrci ale byli citliví a v pohodě s tím, že některé věci nechci dělat,“ sděluje a dodává, že na nový film Matěje Chlupáčka je hrdý.
Jak se žije slovenským trans lidem
Když se ho ptám na život na Slovensku, odpovídá, že jsou chvíle, kdy se mu žije bez problémů, někdy však zažívá i přesný opak. „Po teroristickém útoku v Bratislavě zůstala komunita otřesená. Bál jsem se, zda se to nezopakuje. Teď už je to samozřejmě lepší, ale mám strach v té zemi žít. Myslím, že tohle by se nemělo dít, aby se člověk musel bát. To se netýká jen trans komunity, ale každé vyloučené nebo marginalizované komunity, ať už třeba matek samoživitelek, či Romů,“ myslí si.
Říká, že na Slovensku jsou trans lidi terčem útoků, například slovních výpadů ze strany politiků. Nyní prý jen velmi těsně neprošel zákon, který by podle Langdona de facto zakázal tranzici. „To by znamenalo, že tak, jak mě vidíte, bych měl ženské doklady. Dovedete si představit, jaké problémy by mi to způsobovalo? Vždy bych musel každému vysvětlovat, jak to mám, kdo jsem. Ztratil bych svoji anonymitu, důstojnost. Ztratil bych právo na dobrý a kvalitní život.“
