Důvěra: Když jeden druhému prozradí šokující tajemství, po jehož prozrazení se může rozsypat celý život
Až budou ve Varech vycházet první diváci z projekce tohoto italského dramatu, budou o něm chtít ihned mluvit. Někteří patrně dost rozzlobeně. Co se to v tom prezidentském paláci stalo? To jsme čekali přes dvě hodiny na tohle? Tahal nás režisér Daniele Luchetti za nos? Jakkoliv budou i takové okamžité reakce pochopitelné, s odstupem jde tenhle film vlastně celkem jednoduše rozbalit. Vodítka totiž rozhazuje po celou stopáž celkem pečlivě. A ta, která mu přesto zůstanou po kapsách, vlastně přispívají k zážitku.
Začínáme nevinně. Elio Germano hraje učitele literatury Pietra, usměvavou hvězdu střední školy, kterou studenti milují. Propadla mu i Theresa v podání Federiky Roselliniové, jíž všichni předpovídali zářnou budoucnost, ona ale po maturitě skončila za barem. Když ji bývalý kantor navštíví, rozvine se mezi nimi milostný vztah, který však zůstává před okolím skrytý. A to není jediný otazník. Pietro i Theresa pošeptají jeden druhému v jednu chvíli o sobě šokující tajemství. Nedozvíme se jaké, má jít ale o něco skutečně hrůzného! Zvlášť v případě Pietra, jemuž by se po prozrazení měl rozsypat celý život.
Láska je propojena se strachem, učí Pietro svoje žáky. To si ale ještě neuvědomí, jaký bič si na sebe upletl. Bez větších spoilerů lze říct, že Luchetti mnoha prostředky, včetně zlověstné hudby Thoma Yorkea z Radiohead, úspěšně vystihuje strach z toho, že se vám rozbije vaše pečlivě budovaná persóna, že vaše štěstí rozbije skrytý poklesek, hluboko zakopaná pravda. Není náhodou, že si jedna z postav představuje brutální smrt té druhé nebo se v opakujících situacích zdá, že je u nich skrytý někdo další.
Pokud čekáte, že se zde budou zevrubně probírat nová sexuální pravidla s ohledem na mocenské role, scénář je spíš chytře naťukává v povědomé postavě profesora, jenž vyznává pozornost, empatii a zájem, které ale mají i druhou stranu. Lidé v jeho blízkém okolí nikdy nepůsobí, že by opravdu dělali to, co chtějí. I Luchetti diváka drží pod krkem, je však třeba přistoupit na jeho hru, která chvílemi spadá do melodramatické polohy s vyhrocenými zvraty a absurdními maskami, kdy stejní herci představují své postavy v teenagerovském i důchodcovském věku. Nikdy ale nesklouzne do sebeuvědomělé ironie, což film zase spíš šlechtí.
Titul, jejž kromě festivalových diváků v Rotterdamu vidělo zatím jen italské publikum, patrně letošní Vary rozdělí. Ve světě, kde se unisono tleská seriálům jako Sobík, je jeho ambivalence osvěžující. Americký remake, o jehož hlavní role se servou ty největší hollywoodské hvězdy, je za pár let nevyhnutelný.
Režie: Daniele Luchetti
Itálie 2024
