Sotva řecký režisér Yorgos Lanthimos uchvátil výpravnou tělesnou fantasy Chudáčci, už je tady zas. Tentokrát s povídkovým návratem ke svým kořenům, v němž excelují Emma Stoneová, Willem Dafoe, a především Jesse Plemons. Ten za trojroli získal Zlatou palmu za nejlepší herecký výkon na festivalu v Cannes.
Robert (Plemons) vypadá jako slušný člověk. Především je věrným poskokem bezskurpulózního korporátního šéfa Raymonda (Dafoe). Robert udělá vše, co Raymondovi na očích vidí, vždyť mu vděčí za hezký byt, sportovní figuru i rozlámanou raketu Johna McEnroea. Robert se začne cukat až ve chvíli, kdy mu Raymond nakáže, aby schválně naboural cizí auto – s jeho majitelem za volantem. Ve druhé povídce herec představuje truchlícího policajta Daniela, jemuž se zázračně vrací pohřešovaná manželka Liz (Stoneová). Radost ale brzy vystřídá rozčarování a snad i odpor – je tohle skutečně ta stará dobrá Liz? Stoneová je pak hlavní hrdinkou poslední kapitoly, kde ztvárňuje agresívní řidičku Emily, která pro samozvaného gurua Omiho (opět Dafoe) hledá osobu, jež dokáže něco, před čím by musel kapitulovat každý vědou kovaný ateista.
Milé laskavosti působí jako autorská laskomina, drobnost, kterou Lanthimos vyplnil čas při čekání na vizuální efekty k Chudáčkům. Zároveň jde o vítaný návrat ke spolupráci se scenáristou Efthymisem Filippouem, s nímž v dramatech Špičák (2009) a Alpy (2011) reflektovali řecký ekonomický úpadek úspornou, suše ironickou avantgardou. Dobu utažených opasků do ní otiskovali spíše tísnivou atmosférou než doslovně. Zároveň šlo o filmy, které Lanthimose i celou „řeckou divnou vlnu“ etablovaly na světové festivalové scéně. Špičák, kde tři děti vyrůstají mimo civilizaci, zato pod dohledem přísného otce, vyhrál canneskou sekci Un certain regard, Alpy získaly cenu za scénář na festivalu v Benátkách.
Milé laskavosti jsou příkladně tísnivě manipulativní a zdobí je prvotřídní obsazení. Kromě ústřední trojice se můžete těšit na Margaret Qualleyovou (též Substance) anebo Hunter Schaferovou. Famózní irský kameraman Robbie Ryan na jedné straně dlouhodobě spolupracuje s Lanthimosem, na druhé tvoří obraz pro britské realisty Kena Loache (Starý dub) nebo Andreu Arnoldovou (American Honey).
Troufám si nicméně podotknout, že Lanthimosův nový film patří mez ty, na které je dobré přijít nepřipravený. Nechat ho působit. Tu divokou, nespoutanou, svobodnou tvůrčí vizi. A možná bude potřeba vidět Milé laskavosti i podruhé. Je to svébytná podívaná, kde se ten nejčistší art setkává s neobyčejně dostupnou přitažlivostí.
Režie: Yorgos Lanthimos
Irsko / Velká Británie / USA 2024
