Francouzský režisér Bertrand Bonello o svém filmu tvrdí, že se v něm má navzájem „kontaminovat“ hned několik žánrů. Jeho hrdinka jménem Gabrielle se však vydává opačnou cestou. V roce 2044 se chce hlavně očistit, a to od traumat a negativních emocí, protože právě ty jsou překážkou v jejím kariérním rozpuku. Aspoň to tvrdí příjemným a nezúčastněným hlasem umělá inteligence, jíž jsme v téhle vizi budoucnosti po nespecifikované katastrofě patrně předali vládu.
Nečekejte ale velkolepou válku proti strojům. Gabrielle v podání Bond girl Léy Seydouxové se vydává „čistit“ do svých minulých životů, konkrétně do Paříže počátku minulého století a také do Los Angeles roku 2014. V dobovém kostýmu je pianistkou, která je na první pohled šťastně vdaná, s blonďatým mikádem zase začínající herečkou bivakující v luxusní vile. V každém životě se objevují umělé panenky, mrtví holubi, věštkyně. Gabrielle také pokaždé cítí strach z něčeho nepopsatelného. Z oné titulní bestie. A v každém životě také potkává jeho.
George MacKay hraje Louise, muže, jejž měl původně ztvárnit tragicky zesnulý Francouz Gaspard Ulliel. Louis se kolem Gabrielle v každém ze životů motá. Zdá se, že se navzájem přitahují, z různých důvodů jim to ale nevychází. Vždycky je něco proti nim, někdy i oni samotní. Co začne jako delikátní romance taktních pohledů v pařížské belle époque, mění se v moderním L.A. v zakomplexovanou posedlost. Je to právě segment z milionářského sídla, v němž se nejvíc projevuje pocit ohrožení. Za plotem čeká někdo hodně nebezpečný.
Bonello hněte ambiciózní tvar, v němž je odpovědí na každou otázku především další otázka. Nebo záběr na detail tváře Léy Seydouxové, která má v sobě jakési nadčasové tajemství; je schopna vyhrocených emocí i robotického, panenkovského zamrznutí. Film, který údajně odmítli na festivalu v Cannes a jenž se o několik týdnů později s nadšenými ohlasy promítal u konkurence v Benátkách, sází všechno na lynchovskou atmosféru existenciální paranoie. Zkrátka vám například nesmí vadit, že není vůbec jasné, co má Gabrielle při svých návratech do minulých životů dělat, zda už je ovlivňuje, nebo je s ní jen pozorujeme.
Bonello, známý díky titulům jako Saint Laurent (2014) nebo Nocturama (2016), se tady místy podobá své hrdince, která ve své rezidenci shodí ze stolku vázu z dynastie Ming, protože prostě může. Zároveň tvoří nečekaný karlovarský dvojprogram s italským dramatem Důvěra, o němž v tomto Excellentu také píšeme. Vystrašenější filmy aby člověk pohledal.
Režie: Bertrand Bonello
Francie / Kanada 2023
