Studenti nespokojení s podmínkami na strahovských kolejích se vydávají na pokojný protest ulicemi města. Spontánní demonstraci mladých lidí brutálně rozeženou ozbrojené složky komunistického režimu… Už úvodní, davovou a velmi intenzívní scénou dává scenárista a režisér Jiří Mádl jasně najevo, že od svých dřívějších autorských snímků, komorních dramat Pojedeme k moři (2014) a Na střeše (2019), filmařsky výrazně vyrostl. Už nevypráví příběhy ze současnosti, konverzačky „jeden na jednoho“. Hrdiny jeho velkofilmových Vln jsou členové proslulé Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu, pozadím je vypjatá doba kolem roku 1968.
Jak ale přiblížit dnešnímu divákovi novináře, kteří byli ve své době celebritami s výrazným morálním rozměrem? Koho z týmu, v němž působily ikony, jako byli Milan Weiner, Věra Šťovíčková, Luboš Dobrovský, Jiří Dienstbier a další, postavit do popředí? Mádl si za hlavní postavu zvolil technika Tomáše, kompilát několika postav, o nichž se dozvídal mimo jiné z vyprávění skutečných redaktorů RMŽ, které v rámci důkladné mnohaleté přípravy vyzpovídal. „Chtěl jsem příběh postavit na někom, kdo je průměrný, aby se s ním dalo dobře ztotožnit, a kdo je zranitelný,“ říká filmař. Tomáš, který sám vychovává nezletilého bratra, začne napůl náhodou pracovat v rozhlase a stává se tak svědkem, později i účastníkem pohnuté doby. Podobně jako loňští Bratři mají i Vlny dvě části. V první se seznamujeme s fungováním redakce, její vnitřní dynamikou a étosem pravdivé novinařiny. Ve druhé, s příjezdem „spřátelených“ armád, se film mění v bitevní pole, ve kterém jde o každou minutu, kdy se ještě podaří udržet svobodné vysílání.
Mádl zručně staví obě části a v obou buduje jiný druh napětí, což je tím obdivuhodnější, když víme, jaký konec tehdy dějiny vzaly. V první držíme palce tání režimu během pražského jara, demokratizaci rozhlasu a Tomášovi v jeho nebezpečném balancování v osobním životě, ve druhé sledujeme regulérní akční film, natočený mimo jiné díky nesmírně precizní práci s archívními materiály. Herecké obsazení (opatrný Vojtěch Vodochodský, stylová Táňa Pauhofová, sošný Stanislav Majer, křivě bodrý Tomáš Maštalír…) funguje jednotlivě i pohromadě. Doba je pečlivě evokovaná nejen pomocí účesů, kostýmů či dobové hudby, ale i zachycením atmosféry dychtivosti a očekávání. A v neposlední řadě vzdává Mádl hold poctivé, starosvětské, vyzdrojované novinařině, kterou dnes potřebujeme stejně jako tehdy, ne-li – v době sociálních sítí a fake news – dokonce víc.
Režie: Jiří Mádl
ČR / Slovensko 2024
