V maďarském filmu Vysvětlení všeho nejde jen o historii jednoho odznáčku a jeho nositele
Ábel má na klopě saka připnutý odznáček v maďarských barvách, který si vzal na maturitní zkoušku. Při ní neuspěl. Dvě informace, které nemusí mít žádnou korelaci, se však ve filmu maďarského režiséra Gábora Reisze z velmi současné Budapešti stávají rozbuškou. Aby se něco takového stalo mediální událostí, je k tomu třeba specifická společenská atmosféra polarizace, kterou však tvoří lidé.
A režisér očividně nechce, aby šlo jen o karikatury liberálů a konzervativců. Dává si velmi na čas, než všechny své postavy zevrubně představí, aby nebylo hned jasné, kdo škrtne sirkou ani proti komu by bylo snadné se morálně vymezit. Poznáváme tak Ábelovu rodinu, zejména otce Györgye. Padesátník a příznivec Orbánovy strany Fidesz, jehož rodina úpěla pod komunisty, patří nyní k ekonomickým vítězům, přesto dokáže tvrdit, že se jeho země rozpadá. Když z balkónu kouká na turisty ze Západu, cítí se pro ně být póvlem, ale když se mu mladý podřízený svěří, že chce odcestovat za lepším do Dánska, napadne ho.
Ábelův učitel Jakab, jenž se s Györgem politicky neshodne, zase svou práci vidí jako poslání navzdory neslavným finančním podmínkám, umí se však chovat také jako sobec nejen vůči své rodině. Kromě Jakaba, Györgye a Ábela, který se zamiloval do spolužačky, doplňuje mozaiku ještě novinářka Erika z patrně provládních novin, která v málomluvném maturantovi s odznáčkem vidí kauzu, jež ji může vyšvihnout nahoru. Dozví se o ní mimochodem naprostou náhodou, vlastně dost bizarní tichou poštou, v níž figuruje taxikář a kadeřnice.
Samozřejmě tady nikdo nemůže vyhrát. Maďarsko-slovenská koprodukce, která prý nicméně nedostala ani forint státní podpory, stojí na paradoxech a nedorozuměních, kdy postavy přes všechnu svou horlivost nevidí to podstatné. Reisz volí částečně nelineární vyprávění, takže se někdy až se zpožděním dozvídáme, co některým událostem předcházelo, aby se před námi plastičtěji vyjevila myšlenková mapa maďarské společnosti. Jen je její ukotvení mezi skutečná jména politiků možná na škodu, některé tituly rumunské nové vlny dokážou být v podobných konstruktech nadčasovější.
Vítěz prestižní sekce Orizzonti na loňském benátském festivalu však může být pokračováním jiného úspěšného maďarského titulu, Rodinného štěstí z roku 2016, ověnčeného ve Varech Křišťálovým glóbem. I v něm šlo o obývákové půtky dvou famílií, těch se však v novince nakonec účastní celá společnost, které o historii schovanou v odznáčku vlastně vůbec nejde. A vlastně jí možná nejde ani o jeho nositele.
Režie: Gábor Reisz
Maďarsko / Slovensko 2023
