Jedeme z kopce - o půlnoci ve stanu
Dnešní ráno bylo pestré. Někteří fandové filmu si ve městečku už v deset dopoledne otevřeli flašku rumu. Takže než mě stihlo vzbudit slunko, předběhla ho skupinka notoriků. Holt festival, jak má být.
Také mám důležitou radu – nestavte si stany nad tribuny. Sice tam je stín o pár minut déle, ale je to mírně z kopce; když v noci cestujete stanem po svahu skluzem, není to uplně to pravé ořechové.
Hospůdka nabízela čtyři druhy snídaně, jen tam pro změnu moc jedlíků nebylo - spíše se snídalo pivo. Vypadá to, že batůžkáři mají určitou hladinu, kterou musí udržovat, aby jim festival ubíhal lehce a hladce. No, proč ne...
Jedna slečna mi povědela, že ji trochu mrzí dámské sprchy – “Ty sprchy spíš tu vodu tak jako čůraj, než tryskaj, a to se pak moc neumeješ…”. Pánské sprchy jsou na tom jak která. Některá sprchuje, některá opravdu jen čůrá. Úschovna zavazadel se osvědčila, dokonce se v ní dá za pět korun nabít telefon. Festivalové autobusy nezklamaly a jízdním řádem se přesně netrefily do mého programu (čekat 90 minut není v tom vedru nic moc). Opět se ale potvrdilo pravidlo, že batůžkáři drží pohromadě, když objevili zkratku kolem kolejí, která kiks autobusů adekvátně nahradí.
V centru bylo krásně čisto (po včerejší spoušti je to vážně výkon) a lidí zase přibylo. Jen mi tu stále schází pár orientačních šipek. Sedl jsem si na kus řeči s místními, kterých tu moc nenajdete – mnoho jich před festivalem prchá z města. Ti, co zůstali, mi řekli, že je výhodnější byt pronajmout a jednoduše od toho hluku a bordelu ujet. Jeden pán konstatoval, že své město nepoznává. “Je to moc fajn, slyšet konečně jiné jazyky, než ruštinu, jen je to vážně utržené ze řetězu. Těch lidí jsou tu mraky a i když to Varům jistě prospívá, jako místní to spíše protrpím.”
Nakonec jsem zavítal do Thermalu, abych využil jejich klimatizaci k ochlazení. Objevil jsem tam úžasnou věc. V prvním patře má Rádio 1 koutek plný bean bagů, kde se někteří z nás, co jezdili ve stanu z kopce, mohli skvěle natáhnout a za doprovodu přijemné hudby dospat stanový deficit. Určitě si nenechte ujít akci Reflexu před hotelem Thermal. Typy lidí, jako jsou ti, co mě probudili svými radovánkami s rumem, a kteří v tom vedru jistě halucinují, se asi zaleknou Zeleného Raoula. Ono potkat v určitém stavu mimozemšťana může vyvolat šok – dokonce i na filmovém festivalu.
Sledujte také Festivalový blog Dariny Křivánkové a Fotoblog Jana Šibíka.
