Nenávistné řezy od paní cukrářky
Jak jsem již varoval, přestěhoval jsem se ze stanového městečka do školní budovy poblíž hotelu Thermal.
Tento hostel, který je od Thermalu zhruba 200 metrů, je druhou variantou pro batůžkáře, kde složit hlavu. Za 99 korun na noc si zde můžete ustlat v jakékoliv třídě, jídelně, či tělocvičně. Jak mi pověděl pan majitel, vystřídá se tu zhruba 500 nocležníků každou noc. Celkově se tady prostřídá až 3000 lidí. Budova je to vskutku zajímavá. Pocitu, že jste na základce, neuniknete na žádném kroku. Snad jen ve sprše, která se však bohužel s tou ve stanovém městečku nedá srovnávat.
Největší nevýhodou je, že ve škole kolem vás neustále někdo chodí, vrtí se, ulehá či vstává. Ve stanu si zapnete zip – a jste sami. Škola je na druhou stranu proklatě blízko všemu dění, což se o městečku říct nedá.
Ve Varech už je zase hezky, sluníčko vytáhlo ven pár zástupců místní mládeže, kteří po hostech festivalu škemrali o nějakou tu trávu. To jsem nepochopil. Neměli by, když už, tak spíš návštěvníci shánět drogy u místních?
Rozhodl jsem se, že nebudu jíst neustále klobásy a housky ze samosky a že si místo toho udělám radost v cukrárně. Jo, to byl nápad. Nenávistnější cukrářku jsem nezažil.
Sledujte také Festivalový blog Dariny Křivánkové a Fotoblog Jana Šibíka.
