Proč karlovarský festival stresuje Jana Svěráka
Závěrem festivalu jsem měl jako batůžkář tu čest posadit se na kus řeči s režisérem Janem Svěrákem, který do Karlových Varů přivezl svůj film Kuky se vrací (který byl před několika chvílemi oceněn zvláštní cenou poroty).
Byl jste někdy ve Varech jako batůžkář?
Nebyl, jen jako student jsem sem párkrát přijel ještě na festival Cilect.
Jak se díváte na nás, batůžkáře?
Víte, on žádný z těch áčkových festivalů nemá možnost sloučit VIP diváky, kteří ten festival vlastně zaplatí, s těmi batůžkáři. To, co se tady děje - že když je sál vyprodaný, ale stejně tam stojí fronta, tak se nakonec všichni do toho sálu pustí -, tak to je naprosto geniální. Nejen proto, že jsou ty kina narvané, ale protože jsou tam i lidé, kteří ten film chtějí opravdu vidět. Pak to kino není plné těch, co tam sjíždějí na mobilu maily a nezajímá je to. Tak nějak to totiž vypadá v Cannes – bez batůžkářů.
Máte syna Františka, který je takříkajíc v batůžkářském věku. Byl byste radši, kdyby jel do Varů jako batůžkář, nebo někam do hotelu s VIPkou?
Radši bych byl, kdyby byl mezi těma batůžkářema.
Vážně?
No, tak oni netrpěj, ne? Je to takovej čundr. Já když jsem byl malej, tak jsem jezdil na čundry - takže nevim, proč by nemohl on.
Mimochodem, ve Varech se rozdávají letáčky od ČFI, kde je uveden jako autor vašeho Kukyho Jan Hřebejk. Víte o tom? Není to škoda?
Jojo, oni mi volali, omlouvali se… Sypali si popel na hlavu a mě je to koneckonců fuk. To se prostě stane.
Vytkl byste karlovarskému festivalu něco, nebo ho naopak pochválil?
Co mi na Varech vadí je, že tady nikdy nedokážu vychytat ty filmy, které by stálo za to vidět. Vždycky si ten program projedu předem a vždycky se seknu. Pak člověk sedí v baru a poslouchá lidi, co zrovna vylezli z kina a básní: „Teď jsem viděl úžasnej film…“ A já teprve v tu chvíli vím, že ten film, co jsem měl vidět, už neuvidím. To je stresující.
Sledujte také Festivalový blog Dariny Křivánkové a Fotoblog Jana Šibíka.
