Česká pýcha ve Varech: Znásilněná a otužilci
Na hodnocení soutěžních titulů je v druhý den festivalu ještě brzy, dobře se však píše o tom, že hned v úvodu nabídl příslovečnou “creme de la creme” domácí tvorby. Na programu totiž byla mimo jiné Slámova Bába z ledu a celovečerní debut Terezy Nvotové Špína, filmy, jež nám dělají čest v zahraničí.
Bábu z ledu ocenila na vážené přehlídce v Tribecce porota Willema Dafoea - důkaz, že jeden z nejsympatičtějších hostů loňských Varů nepostrádá vkus. V New Yorku mají pro českého znalce duší slabost, to však nebude jediný důvod. Ani fakt, že Slámova poklonu slepicím a ženám (v tomto pořadí) tolik myslí na „herečky nad padesát“, tedy kategorii v genderově zjitřené Americe exponovanou.
Role pro Zuzanu Kronerovou, jež se v Bábu nonšalantně převtěluje, ostatně nevznikla kvůli nějakému plnění kvót. Stejně jako před dvěma lety Horák pro Alenu Mihulovou (opět karlovarská stopa!), i Sláma napsal příběh vdovy nadechující se do nového života plnokrevně. A Kronerová, jež letos do Varů doprovodila film otce, oscarový Obchod na korze, ji plnokrevně hraje. Už kvůli ní, a také pro ten na českých plátnech tolik vzácný humor, stojí Bába za vidění. Nejen na festivalu.
Špíně se možná bude pohrdavě říkat “holčičí záležitost”, jak ale na to konto správně připomíná Alice Nellis, existují jen dobré a špatné, nikoli ženské versus mužské filmy. Mimochodem právě Nellis se (nedebutantsky vyspělý) režijní styl debutantky Nvotové v mnohém blíží: minimálně vizuálně-poetickým minimalismem, jenž několika dobře střiženými záběry na tvář nebo krajinu dokáže sdělit víc než sto stran dialogů.
I díky tomu situace, jež by jinak sklouzly ke klišé, otřesou divákem bez ohledu na emoční odolnost; což ostatně platí i pro ústřední motiv znásilnění nebo pobyt v psychiatrické léčebně. Danielu Morávkovou, představitelku oběti vzácně věrohodné už jen dialogy vedenými s vrstevníky, lze navíc označit za jeden z největších objevů současné herecké scény.
