Kreslíř Vladimír Jiránek měl ozbrojené divize
„A kolik má ten papež vlastně divizí?“ měl se na jednom poválečném setkání komunistických stran zeptat Stalin. Chtěl tím vyjádřit pohrdání hlavou katolické církve, která – podle něj – má pouze vliv, ale když přijde na lámání chleba, rozhoduje ozbrojená divize. Vzhledem k tomu, že jeho projekt zvaný SSSR dnes už neexistuje a katolická církev prosperuje dál, můžeme říct, že se mýlil. Vliv je totiž něco, co se nedá přepočítat na tanky a samopaly.
A právě „neviditelné divize vlivu“ měl kreslíř Vladimír Jiránek, jemuž Reflex v neděli odpoledne otevřel v karlovarském hotelu Thermal výstavu k jeho nedožitým osmdesátinám. Každý můžeme mluvit o jiných Jiránkových divizích – filmových, knižních ilustracích, o filosoficky laděných kresbách z lékařského prostředí, medvědech, Bobu a bobkovi, králících z klobouku, a dalších projektech.
Mě pochopitelně nejvíc oslovily „kreslené komentáře“ nebo „komentované kresby“, které mj. dlouhých dvanáct let (1998–2010) vycházely v Reflexu. Šlo o obrázky s krátkými komentáříky k politickým událostem. Než se u toho krátce zastavím, chci jen říct, proč si myslím, že Jiránek měl těch neviditelných divizí opravdu hodně.
Jsem rád, že jsem zažil tu prehistorickou dobu začátku 90. let, kdy ještě tištěné slovo mělo svou váhu. Když v době sametové revoluce začaly vycházet Lidové noviny, odvážilo se jejich vedení dát na první stránku každodenní karikatury Vladimíra Jiránka. Vlastně to nebyly ani karikatury, prostě jakési „kreslené komentáře“.
Základem byl portrét politika a krátký příběh v jedné, maximálně dvou větách. Na tyhle obrázky a větičky se čekalo každé ráno a byly brány jako událost, která něco někam posunuje. Už tehdy jsem si uvědomil, že Jiránek má ve svých rukou „zbraně hromadného ničení“, ví o tom, a proto je nezneužívá, aby nedevalvoval jejich vliv.
Dostat se Jiránkovi „do tužky“ znamenalo koledovat si o postup nebo sestup. Těžko to vyjádřit, ale takový vliv dnes nemá žádný z novinářů.
V roce 1998 kvůli tomu, že Jiránek vyjádřil před volbami politický názor, dostal „distanc“ v deníku MF Dnes, kam mezitím přešel z Lidovek. Jiránek to bral tak, že v době volební kampaně si dá klid. Když mu však tehdejší vedení MF Dnes chtělo přidat ještě několik měsíců „nekreslení“, odmítl tento nepodmíněný trest a řekl, že s nimi končí. Tehdy jsme mu nabídli stránky Reflexu, jemuž zůstal věrný řadu let.
Kdybych měl přece jen říct, z čeho vycházel ten vliv a síla Jiránkových novinových kreseb, asi bych řekl, že Jiránek byl v dvojjediné roli – kreslíře i mistra lapidárního sdělení. Jeho konkurenti dělali buďto jedno, nebo druhé, anebo alespoň v jednom byli výrazně silnější než v jiném. Jiránek měl obě složky mimořádně vyrovnané.
Na jedné straně dokázal vystihnout výrazy tváře a gesta řady politiků, na druhé straně uměl sdělení zhustit do pár slov. Pamatuji si, jak krátce před revolucí někde vyšel obrázek, kde muž přichází do bordelu a říká: „Nemohl bych tady někde zaspat tu zkurvenou dobu?“
Jednou jsem se ho zeptal, jak hodnotí tehdejší situaci, a on odpověděl: „Prší tak silně, že všechna prasata jsou čistá a všichni lidé zaprasení.“ To byla další síla jeho tvorby. Dokázal využívat různých sprostých i nesprostých slov, aniž by o něm někdo mohl říct, že je sprosťák. Zpětně ti, Vladimíre, děkuji za spolupráci i těch 600 kreseb pro Reflex. Ta karlovarská výstava je jenom taková malá splátka.
