Jedenáctka rozdílů mezi filmy ve Varech a světovou kopanou
Jak tak přebíhám mezi karlovarskými projekcemi a hotelovým pokojem, kde sleduju zápasy na mistrovství světa v kopané, s překvapením zjišťuju, kolik rozdílů existuje mezi kopanou a kinematografií.
1. Během fotbalového zápasu se nesmí filmovat a opačně, během filmu se nesmí hrát fotbal. (A to ani když se diváci v biografu nudí.)
2. Je nepředstavitelné, aby Jaromír Bosák na začátku přímého přenosu řekl: „Tento zápas není vhodný pro děti, neboť Messiho bude dnes hlídat obránce Pedro Ramirez přezdívaný „Řezník“.
3. Naopak je nepravděpodobné, že se po premiéře bude režisér kát těmito slovy: „Věděl jsem, že nastupuju proti dobře trénovanému publiku. Vůbec nechápu, proč mi v polovině filmu došel dech.
4. Fanynky artových filmů nikdy neukazují v hledišti prsa.
5. Filmový střihač si na rozdíl od Ronaldova kadeřníka nemůže pomoci gelem.
6. Filmy nemají na rozdíl od fotbalových zápasů patnáctiminutovou přestávku. Proti jejímu zavedení jsou tvůrci psychologických filmů pomáhající si dlouhými, rozostřenými záběry a vnitřním hlasem dívky, kterou znásilnil strýc.
7. Ve srovnání s výpravnými filmy je kopaná fádní, jelikož kostýmy fotbalistů jsou pořád stejné: tričko a trencle.
8. Po skončení filmu nepřichází v úvahu nastavení, což mrzí hlavně u příběhů s otevřeným koncem, kdy divák nechápe, o čem to celé bylo. Penaltový rozstřel vždy jasně označí vítěze.
9. Pokud režisér během projekce vidí, že se v kině nikdo nesměje, nemá šanci poslat na hřiště čerstvé síly.
10. Ani extrémně spokojení diváci v kině nikdy nerozpoutají mexickou vlnu.
11. Kdyby byl programový ředitel Karel Och videorozhodčím, zařadil by všechny sporné penaltové situace do hlavní soutěže karlovarského festivalu. Fotbalový svět podobně vstřícnou osobnost prostě nemá.
