Eben pitval chlebíčky, Barťák se dojal a Julianne Moore převzala globus. Festival v Karlových Varech zahájen!
Marek Eben rozebral záludnosti obložených chlebíčků, Julianne Mooreová převzala Křišťálový glóbus a dojatý Jiří Bartoška prohlásil 54. ročník filmového festivalu za zahájený: tak vypadal poslední červnový pátek v Karlových Varech.
Nejčastěji skloňovaným slovem zahajovacího večera byla svoboda. Tedy hned po zmiňovaném chlebíčku, jenž ovšem tradičně vtipnému moderátorovi úvodní ceremonie, Marku Ebenovi, posloužil jako trefná metafora k úvaze - o svobodě.
Třicet let od jejího znovunabytí připomněl ve své řeči Bartoška, vztahuje se k ní jedna z programových sekcí přehlídky i řada akcí v doprovodném programu a koneckonců je i ústředním tématem projektu, jenž speciálně pro MFFKV vymyslel a zrealizoval týdeník Reflex.
“Už třicet let máme svobodu, ale nemám pocit, že bychom bůhvíjak slavili. Přitom je takový zázrak, že jsme se jí vůbec dožili,” zamýšlel se v úvodu moderátor s vtipným dovětkem, že nebýt Listopadu 1989, “hosté by nejspíš stále bydleli v hotelu Moskva, který je dnes Pupp, a možná zase znovu bude Moskvou, ale toho už se doufám nedožiju.”
Za hlavní hvězdu večera platila americká herečka Julianne Mooreová, držitelka Oscara a tří Zlatých glóbů. Ta do Varů přivezla film svého manžela Barta Freundlicha Po svatbě a z rukou prezidenta festivalu převzala Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Její bohatou filmografii, v níž nechybí náročná dramata (Hodiny, Magnolie, Hranice lásky) ani divácky vděčné snímky (Big Lebowski, Hannibal), připomněl vynalézavý střihový portrét - mimochodem specialita karlovarského festivalu, kterou mu ostatní evropské přehlídky, disponující většinou jen rutinními videovizitkami, mohou vysloveně závidět.
Zapomenutá hvězda a dojatý Barťák
Mooreová, jíž ochranka na červeném koberci trochu nepochopitelně skrývala před hledáčky jiných než vyvolených médií, se nicméně nakonec ocitla tak trochu ve stínu svého kolegy a muže, jenž přišel na pódium představit jejich čtvrtý společný projekt Po svatbě. Režisér, jejž jako už tolik hostů před ním nadchla družná festivalová atmosféra, tak dlouho děkoval za možnost přivézt do Varů rodinu a vidět tu svůj debut Otisky prstů z roku 1997, až málem všichni zapomněli nejen na jeho oceněnou ženu, ale i na druhého protagonistu zahajovacího snímku Billyho Cudrupa. “Původně jsem měl připravený taneček, ale když jsem viděl, co předváděli tanečníci v úvodu večera, radši jsem si to rozmyslel,” smál se sympatický herec na konto tradičně unikátní choreografie bratří Cabanů.
Ač měl zahajovací večer hvězdu světového formátu, nejsilnější moment patřil hvězdám domácím. Organizátoři totiž překvapili Jiřího Bartošku a jeho dlouholetou spolupracovnici a bývalou programovou ředitelku Evu Zaoralovou dojemným minifilmem o jejich 25 trvajícím “pracovním manželství”. Sestřih mimořádných momentů ze všech uplynulých ročníků od roku 1994 s podkresem slavné melodie z filmu Clauda Lelouche Muž a žena Bartošku viditelně zasáhl. “Byť jsem cynik, strašně mě ten střihák dojal. Děkuju spolupracovníkům, bylo to utajeno do poslední vteřiny," pronesl pohnutým hlasem Bartoška a Velký sál hotelu Thermal tleskal dvojici vestoje.
