Julianne Mooreová: Sametová revoluce? Vím dobře, o čem je řeč, studovala jsem u vašich sousedů
Nejen mezi hollywoodskými hvězdami je teď takzvaně “in” filozofovat o kulturních a společenských rozdílech a cestách, jimiž je lze překonat. Výjimkou nebyla ani delegace k americkému filmu Po svatbě v čele s Julianne Mooreovou. Ta však nečekaně přispěla i jedním osobním postřehem. “Když už o tom mluvíme, střední školu jsem studovala v německém Frankfurtu, takže docela vím, o čem je tu řeč,” zaskočila novinářku, kterou zajímalo, kolik coby Američanka věděla o dění v Československu před třiceti lety.
Jakožto dcera výsadkáře americké armády pobývala v době svých středoškolských studií v Západním Německu a tato zkušenost prý velmi zásadně formovala její názor na svět. “Ve Státech bych asi o tom, co se u vás děje, mnoho nevěděla, ale já žila v zemi s přísně střeženými hranicemi. Když jsem v osmnácti vyjela na svůj první výlet do Západního Berlína, to, co jsem viděla, mě zasáhlo: ač šlo o takzvaný západní svět, pořád to byl svět obehnaný zdí, “ popsala s tím, že se později do Berlína několikrát vrátila, ať už soukromě v roce 1989, nebo jako host filmového Berlinale, a vždy na něj pohlížela z perspektivy dané jejími zážitky.
“Mluvíme často o kulturních rozdílech, ale fyzická vzdálenost nám brání v jejich plném pochopení. Dokud neuvidíte na vlastní oči, nemůžete soucítit.”
S manželem a režisérem jejich čtvrtého společného snímku Po svatbě, Bartem Freundlichem, se přitom shodla, že právě filmy představují jeden z mála efektivních způsobů, jak takový osobní zážitek nahradit. “Měli bychom skrze filmy neustále připomínat, co se dělo v minulosti. Lidská paměť je krátká,” zdůraznila herečka.
Muž nebo žena, to je jedno
Na tiskovce pořádané den poté, co Mooreová převzala Křišťálový glóbus za přínos, nechybělo ani vyjádření na téma gender. “Myslím, že je velmi důležité nahlížet na lidi jako na lidské bytosti, bez ohledu na to, k jakému pohlaví patří. Po svatbě vypráví o dvou silných ženách a mě samozřejmě ženská zkušenost velmi zajímá, v případě tohoto filmu ale především proto, že jeho předobraz (Po svatbě je remakem originálu Susan Bierové - pozn. red.) stavěl přesně na opačné situaci, tedy vztahu dvou mužů a ženy. A já byla zvědavá, co taková změna udělá s příběhem,” reagovala Moorová na otázku, nakolik musí být ženy silné ve skutečném světě.
Především ji prý ale bavilo hrát ve filmu, kde neexistuje dobré nebo špatné jednání či rozhodnutí. “Ve většině filmů je vám podsouváno, co si máte myslet, kdo je hrdina a kdo zloduch, ale v životě to, pokud vím, nikdy takhle černobílé není.”
V závěru herečka podotkla, že pokud jde o hraní, není výzvy, které by se lekla. “Bojím se skočit z útesu, jet rychle autem… “- “Chytat míč,” doplní ji rozesmátý manžel. “Ano, přesně tak, chytat míč. Ale hraní, toho se opravdu nebojím.”
