Z deníčku baťůžkáře: Jak Narušitel systému vyřval díru do hlavy jinak poklidnému začátku festivalu
Tak nám to začalo. Ve Velkém sále hotelu Thermal se včera sjeli (myšleno dopravními prostředky, anebo možná ne…) vážení hosté 54. Mezinárodního festivalu Karlovy Vary včele s Julianne Moore, aby zhlédli úvodní slavností ceremoniál s choreografií bratří Cabanů, a zahájili tak letošní ročník. Pro běžné návštěvníky je úvodní slavnost zapovězená, dostanou se na ni jen postavičky označené jako VIP. My ostatní jsme se museli spokojit s děním před Thermalem, kde zahrál Český národní symfonický orchestr, a ze střechy hotelu odpálili ohňostroj. I tak to byl veskrze příjemný úvod.
Vůbec poprvé jsem se letos rozhodl na festival přijet s předstihem, tedy již ve čtvrtek. Podobně se zachovala i řada mých přátel, díky čemuž máme zcela mimořádnou novou zkušenost. Na pátek a sobotu jsme si totiž obstarali vstupenky na projekce zcela bez stresu. V průběhu celého dne nebyl problém získat lístky i na ty nejočekávanější tituly.
A to jsme vyhodnotili jako vskutku překvapivé, neboť rok co rok informují mediální výstupy o tom, že fronty se před pokladnami tvoří již od středečního večera. Letos u nich prý první nebožáci vegetili ve tři odpoledne. Vzhledem k tomu, že se pokladny otevřely ve čtvrtek v devět ráno, dělá to nějakých osmnáct hodin čekání. Já měl úspěšně vyřízeno ve čtvrtek v poledne, čekal jsem asi minutu. Nocování u pokladen by tak touto optikou mohlo sloužit jako slovníková definice hesel „naprosté bláznovství“ či „spektakulární ztráta času“.
Narušitel systému – nejlepší start
Příjezd do Varů je samozřejmě nutné zapít několika půllitry vychlazeného piva či sklenkou Aperolu, a tak jsem si páteční program naplánoval až na odpoledne. Spánkový deficit časem přijde, ale nemusím mu jít zbytečně naproti.
Hned první film byl trefou do černého. Německé drama Narušitel systému režisérky Nory Fingscheidtové je místy emočně vypjaté až k nesnesení. Vypráví o zhruba desetileté dívence, která následkem dřívějšího traumatu trpí nezvladatelnými a nekontrolovatelnými návaly vzteku. Trpí i její okolí, a tak trochu i diváci, kterým holčina vykřičí díru do hlavy.
Snímek velmi uvěřitelně demonstruje, že některé rány jsou příliš hluboké na to, aby s nimi šlo cokoli udělat. S dívčinou si neví rady ani její matka, která je ukázkovým příkladem toho, že někteří lidé by nikdy neměli mít děti, ani početná řada odborníků na sociální péči. Narušitel systému má drajv, vynikající herecké výkony (zvláště malá Helena Zengel má před sebou solidně rozjetou kariéru), sociální relevanci i jakž takž rozumnou stopáž. Lepší začátek festivalu si tak lze jen stěží představit.
Koko-di Koko-da
Potěšil mě i italský První zrádce, úlovek z letošní soutěže festivalu v Cannes. Zhruba dvě a půl hodiny dlouhý snímek uběhl překvapivě rychle. Režisér Marco Bellocchio zmapoval skutečné události kolem odhalování proslulé italské zločinecké organizace Cosa Nostra, v jejichž středu stál „ctnostný mafián“ Tommaso Buscetta a soudce Falcone. V prvních minutách tvůrci na diváky navalili asi miliardu jmen, takže jsem propadl obavě, že budu svědkem dějově nepřehledné mafiánské báchorky. Po chvilce se však veškerá pozornost začala soustředit na Tommase Buscettu a bylo vyhráno. Film se ukázal býti překvapivě zábavným a svižným, takže další palec nahoru.
Nejslabším pátečním zářezem byla švédská do hororova i komediálna laděná podivnost s názvem Koko-di Koko-da. I tu bych ovšem doporučil ke zhlédnutí, a to především divákům, kteří jsou otevření nejednoznačným divným filmům. Jejím jádrem je střet manželského páru kempujícího kdesi ve švédských hvozdech s trojicí zákeřných vražedných podivínů. Totožnou událost tvůrci několikrát variují v časové smyčce, v níž se stírají hranice mezi snem a realitou. Potud dobré, snímek bohužel sráží dramatická backstory s dřívějším úmrtím dcerky oněch manželů, která má jinak svěží filmové hříčce dávat smysl i jakousi katarzi. Bohužel to nefunguje tak přesvědčivě, jak asi filmaři doufali. Jako jednoduchá mysteriózní lesní báchorka, která se neobtěžuje s alegoriemi a vysvětlováním, by Koko-di bylo lepší.
