Sam Tarly ze Hry o trůny pro Reflex: Nejhorší je natáčení v ledárně a s umělým sněhem
Britský herec JOHN BRADLEY (28) je jedním z těch, které Hra o trůny „udělala“. Hraje v ní Samwella Tarlyho, vzdělaného, dobrotivého, a příležitostně dokonce vtipného chlapíka, kterého jeho rodina poslala strážit Zeď spolu s muži Noční hlídky, protože nikdo netušil, co si s tím oplácaným nešikou počít. Sam ovšem po boku svého přítele Jona Sněha dokázal velké věci a šestá řada seriálu ho zastihla ve skvělé formě, jak Reflexu dokázal krátce před jejím vypuštěním do světa, na jaře 2016.
Asi už jste dost unavený z toho, jak se vás každý ptá, jestli Jon Sníh vážně umřel…
Ano, už jsem z toho opravdu dost unavený. Co tam máte dál?
Vídáte se ještě?
Ne na natáčení, protože to už se jaksi obejde bez něj. Ale jinak spolu chodíme ven celkem často – s Kitem (Haringtonem, představitelem Jona Sněha; pozn. red.) jsme se mimo plac kamarádili odjakživa a jeho seriálový konec na tom nic nemění. Práce na tomhle seriálu znamenala pro nás oba první velkou filmovou zakázku a od čtvrté epizody v roce 2011 v tom jedeme spolu, díl co díl.
A co váš vztah s Gilly, s Fialkou – jak se bude vyvíjet?
No je to síla, to vidíte sami, a pouto se neustále upevňuje. Když se poprvé potkali, když ji Sam vysvobodil od Krastera a vzal ji s sebou do relativního bezpečí, jejich vztah byl založen pouze na její vděčnosti. Sam měl nízkou sebedůvěru a neuměl projevovat své city, ale po společné noci u Zdi se cítí pevnější v kramflecích, extrémní zážitky a společně prožité hrůzy jsou pryč. Krasterovo dítě (tedy de facto dítě Fialky, jedné z Divokých, a jejího otce-znásilňovače; pozn. red.) vzal Sam za své; ti tři sice tvoří velmi nekonvenční rodinu, ale každý z nich v ní má vymezené své místo a každý do ní přispívá, jak může. Ten vztah už není založený jen na ochraně Fialky a je skutečně pevný, opravdový, pracně vydobytý.
Na ochraně stál i vztah samotného Sama s Jonem Sněhem. S tím rozdílem, že Sam byl tím ochraňovaným…
Ano, Sam musel na Černém hradě čelit dost odporné šikaně a Jon Sníh ho zachraňoval, jak se dalo. Není divu, že tu pomoc chtěl Sam tak nějak vrátit do systému.
Kam se spolu s Fialkou uchýlí v šesté řadě?
Budete se divit, ale na naprosto bezpečné místo. A psychicky na tom budou rozhodně nejlíp, jak kdy byli. Sam konečně objevil svůj potenciál a začíná žít život, jaký si pro sebe vysnil. A v hledání štěstí a bezpečí budou oba velmi vytrvalí.
Setká se Sam během šesté řady se svou rodinou? Jeho otec ho kdysi jakožto nejstaršího syna neučinil svým dědicem, ale naopak ho vyhnal k Noční hlídce, aby tam neschopného tlouštíka naučili bojovat a byl aspoň nějak prospěšný…
Ano, Sam zase uvidí svého starého tátu, což je dost vzrušující. Ocitli jsme se tak jaksi mimo Martinovy knihy, o tomhle setkání z Písně ledu a ohně nic nevyčtete, na tomhle teritoriu už se o ty bichle prostě nemůžeme, jak se říká, s důvěrou opřít. Uvidíme, zda se dokáže postavit svému otci a říct mu do očí: Teď mě musíš respektovat, protože jsem dokázal tohle a tohle.
Jaký moment byl podle vás pro Sama v celém seriálu nejzásadnější?
No… Že by sex? Ano, mé „poprvé“, to bylo vážně něco. Ale spíš bych řekl, že toho starého romantika nejvíc sebralo, když poprvé spatřil Fialku. To dalo týranému a vysmívanému klukovi smysl života. Pokud by Bílému chodci překřížil cestu na konci první řady seriálu, kdy ještě Fialku neznal, určitě by se mu před chýší, kde se dívka i s miminem schovávala, tak odvážně a s takovou vervou nepostavil jen s malinkou dýkou z dračího skla. Nebyla by v něm ta touha zachránit si život, měl jistě dojem, že by ho nikdo nepostrádal a že jeho žití je tak nanicovaté a trýznivé, že je smrt nakonec dobrým východiskem. To, že potkal Fialku, mu vdechlo vůli do života – lidé umírají, když se cítí nepotřební.
Není štáb nervózní z toho, že George Martin pořád ještě nedokončil šestou knihu Písně ledu a ohně, Vichry zimy? Vždyť nebudete mít podle čeho točit sedmou řadu!
Ne, všichni jsme celkem v klidu. Knihy a seriál nejsou spojité nádoby, jsou to dvě umělecká díla, která si do jisté míry mohou žít každé svým životem. George je producentem seriálu a neustále se s Danem a Davidem baví o tom, kam se má děj ubírat – všechny scénáře se točí s jeho schválením. Však oni se nějak dohodnou. Jediný problém je, že netušíme, jak to celé skončí – nevíme, jestli vyprávíme příběh o tom, jak dobrý člověk ke štěstí přijde, nebo o tom, že zlo přes veškerou snahu těch dobrých zvítězí.
Změnil byste něco na natáčení, kdybyste mohl?
Jasně. Nechtěl bych už točit v takové ledárně a s umělým sněhem. Ten prevít má tendenci uvíznout vám v krku, takže se dusíte a bolí vás v hrdle, jako kdybyste spolkli kuličku polystyrenu. Taky se člověku lepí na řasy… A ještě abych ilustroval, jak přívětivou zemí je Island, kde jsme často natáčeli: Kvůli závějím jsme se na ledovci na severozápadní straně ostrova jednou vůbec nedostali na plac. Umíte si představit tu noční můru, že by se zrušil celý natáčecí den? To jsme si nemohli dovolit, a nejen kvůli penězům. No a víte, jak si produkce poradila? Hned za naším hotelem našli takový útes s ledopádem, točili jsme tam. Na obrazovce vidíte bezútěšnou zasněženou pustinu, ale kdyby kameraman udělal jediný krok, zabral by náš hotel!
