Seriál Tiger King je fenomén. Dostane král tygrů Joe Exotic milost od Donalda Trumpa?
The Tiger King je momentálně nejsledovanějším seriálem na Netflixu. Proč? Takto hustý koktejl, namíchaný ze všemožných esencí bizarního spektra, tedy úchylné adorace zbraní, homosexuální polygamie, každodenního fetování, života v sektě a nějakých těch vražd, nám dlouho nikdo nenamíchal. Paradoxně jako to nejnormálnější na celé sérii působí ohromné množství exotických zvířat. Tzv. roadside zoo’s (malé soukromé zoo), které jsou dějištěm seriálu, jsou plné tygrů, opic, medvědů nebo i hadů (jak těch zvířecích, tak i těch lidských). To vše je doplňováno nevkusnými country písněmi, mulletími sestřihy či nemalým množstvím amputovaných končetin. Tiger King je úlet. Prazvláštní hybrid mezi dokumentem, reality show a detektivkou, pro který je asi jakýkoli žánr malý. Vzhledem k jeho obsahu není divu, že se stal hitem medvědích rozměrů.
Dále není třeba se v obsahu série pitvat – buď jste ji už viděli, nebo se na ni podívejte. Překlápět vyobrazení tohoto absurdna do krátkého textu by zabilo jeho sílu. Jeden osobní poznatek – stačí sledovat do 5. dílu z celkových 7, poté The Tiger King ztrácí dech a začíná trochu nudit. O čem ale podle mě má smysl psát, jsou dvě věci ze série plynoucí. Je to prezidentu Trumpovi podaný návrh na udělení milosti pro Krále tygrů Joea Exotica, momentálně sedícího ve vězení, a poté otázka, zda se spustí celospolečenská debata směřující ke zvýšení počtu volně žijících tygrů a zlepšení životních podmínek těch, kteří žijí v zajetí. Ta první je povahou senzace, tedy atraktivní, ale málo důležitá. S druhou je to přesně naopak.
Bude se tygrům díky Netflixu žít lépe?
Začněme tématem více relevantním, tedy jestli série poslouží jen jako zábavné zpestření dlouhých karanténních večerů, nebo zda při takovémto celosvětovém ohlasu dokáže pohnout nepříjemnou situací, kterou předesílá na samém úvodu. To jest, že v Americe žije v zajetí více tygrů – cca 10 000 než ve volné přírodě – cca 3 000. Není od věci podotknout, že v roce 1900 jich od Sibiře po Indonésii pobíhalo okolo 100 000. Životní podmínky velkých koček žijících v zajetí jsou často neuspokojivé, tím jest myšlena malá klec pro živočicha s průměrnou velikostí revíru 68 km².
Když v roce 2013 vyšel oceňovaný dokument Černý zabiják, popisující agresivní frustrované kosatky žijící v zajetí, došlo k hmatatelným změnám, které se projevily například na snížení návštěvnosti vodních parků. Nebylo by od věci, kdyby se toto podařilo i ve světě velkých koček. Navzdory tomu, že Joe Exotic i Doc Antle tvrdí, že svými neakreditovanými a neregulovanými soukromými zoo s podmínkami pod běžným standardem pomáhají v boji proti vyhynutí tygrů umělým množením, experti mají jiný názor. Podle nich mají potomci jimi držených jedinců sklony ke genetickým defektům a zdravotním problémům, a to právě vzhledem ke špatným podmínkám chovu. Tudíž nijak nepřispívají k záchraně populace žijící ve volné přírodě. Přispívají pouze svým peněženkám, které se plní díky malým tygříkům. S nimi se za nemalé sumy mazlí návštěvníci a pořizují horu selfies. Jakmile ovšem tygří mládě vyroste, přestane být roztomilé, a naopak začne být nebezpečné, šup s ním do malé klece, kde stráví zbytek mizerného života.
Producent zmíněného dokumentu Černý zabiják Manny Oteyza skepticky tvrdí, že „Tiger King není Černým zabijákem světa velkých koček“. Jeho tvůrci se prý úplně ztratili v telenovele života Joe Exotica a zapomněli sledovat trápení tygrů. To je dost možná pravda. Přesto by bylo prima, kdyby Tiger King zvýšil zájem o záchranu ohrožených tygrů a došlo by k vytváření lepších životních podmínek v jejich přirozeném prostředí. To je ale velký a dlouhodobý krok a je nyní celkem těžké odhadovat, zda je vůbec nějaká šance, že se naplní. Nicméně daleko jednodušším krokem pro zlepšení života těch velkých koček, které již v zajetí ve Spojených státech žijí, by byl tzv. Big cat law, zákon o velkých kočkách. To je noční můra Exotica a Doca, jelikož by jim znemožnil brát tygřata jejich matkám příliš brzy. Tím by rozbil byznys plán jejich soukromých zoo. O tomto zákoně se nyní v Americe hodně mluví a kongresmani za stát Iowa jej připravují k předložení. K podpoře této legislativy není nutné být ochránce zvířat, stačí být ochránce lidí. V USA došlo u držených velkých koček již ke 400 nebezpečných incidentů, z niž některé končily smrtí, jiné „pouze“ amputací.
Dostane Král tygrů milost od prezidenta?
Pokud je na světě nějaký prezident, který by měl vysoce kontroverzního Joea Exotica chápat, není to nikdo jiný než Donald Trump. Extravagantní, libující si v nekorektních výrocích jdoucích daleko „za čáru“, žijící s partnery o dekády mladší, než je on sám. Tímto bychom mohli popsat stejně tak současného prezidenta USA jako nekorunovaného Krále tygrů Joea Exotica. Ten je nepřekvapivě Trumpovým velkým podporovatelem.
Jelikož nikdo nechce strávit 22 let ve vězení (Exotic tam byl poslán za plánování nájemné vraždy a týrání zvířat), požádal prezidenta Trumpa o milost. Ten během koronavirového brífinku Bílého domu prohlásil, že „se na to podívá“. To není nejdelší ani nejpromyšlenější státnický komentář, ale i to je pro Exotica veliká naděje. Nebýt takové popularity The Tiger King, dost možná by se takový dopis nikdy do Trumpových rukou ani nedostal.
Jeden z možných následujících scénářů nám nabízí celkem zajímavé vyústění celé situace. Exotic se může díky hyperpopulární sérii dostat na svobodu, zároveň ale on a jemu podobní podnikatelé budou mít utrum se svým kontroverzním živobytím. Tedy alespoň v případě, že by jej chtěli dělat legálně.
